Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.

Zapomenuté lázně  Miletín

Hydropatie a hydroterapie se na dlouhou dobu pojmově rozešly, aby se dnes pomalu a opatrně znovu přiblížily na dohled.  „Nevědecké“, tedy hydropatické metody Vincenta Preissnitze, Kneippa a dalších, byly postupně nahrazeny ověřenými postupy hydroterapie. Dnes se ale ukazuje, že skotské střiky, vířivky, Kneippův chodník a další uznané metody hydroterapie jsou nejúčinnější právě v kombinaci s dalšími postupy na základě holistického přístupu k tělu i duši. 

Důvěra v léčení vodou byla u našich předků daleko silnější, než je dnes. Ostatně ještě dnes slovo lázeň částečně splývá se slovem koupelna. Prostá očista těla byla (a je) spojována s léčením a zdravím. Zranění i nemoci všeho druhu se léčily tím, co bylo k dispozici, tedy motlitbou, bylinami a omýváním. Už Keltové zakládali své „nemocnice“ u pramenů, Zdislava z Lemberka léčila kouzelnou vodou pramenů a všechny středověké válečné lazarety se zakládaly tam, kde byla čistá voda. Uzdravení pacienti pak z vděčnosti zavěšovali u pramenů svaté obrázky. Valná většina slavných poutních míst se studánkami vznikla tímto způsobem. Přímým předchůdcem a snad i inspirací Preissnitzovi byl tajemný "čaroděj", doktor Kittel z Jizerských hor, který také sílu vody objevil a uměl využít. Kouzlo vody tedy lidé znali, či aspoň tušili odedávna a „lázně“ byly běžnou součástí života. Vincenzu Priessnitzovi pak patří zásluha, že tuto znalost uvedl znovu k modernímu životu a dal jí rámec uznané léčebné metody. V první polovině 19-tého století si uvědomil a osobně vyzkoušel obrovský léčebný potenciál vody a založil lázně Gräfenberg, tedy dnešní lázně Jeseník. Na základě Priessnitzova úspěchu vznikla v Čechách celá řada malých vodoléčebných lázní, v kterých se využívala voda lokálních zdrojů a napodobovaly se Preissnitzovy techniky. Kromě snadno definovaných hydroterapeutických metod střiků, koupelí a zábalů, se snažili opakovat i postupy hydropatické. Studená voda se pila v množství třeba i deseti litrů denně. V ledových pramenech a bystřinách se máčely končetiny a bolavá místa i zranění, chodilo se v nich po kamenech (akupresura), a sprchovalo se v legendárních sprchách, což byly spíše jakési umělé vodopády s výškou až kolem tří metrů. Tepelný šok i dopad studené vody na záda vás doslova mohl srazit na kolena. Koupele se vždy držely až do pocitu bolesti či znecitlivění tkání a mnohdy i za tuto hranici. Chemický účinek vnějšího i vnitřního užití pramenné vody byl kombinovaný s účinkem tepelných, mechanických i chemických šoků. Účinek vody byl dále podporován tvrdou a zdravou životosprávou. Vstávalo se velmi brzy ráno, strava byla dietní s minimem soli a bez koření. Alkohol a kouření bylo přísně zakázáno. Pacienti byli nuceni pracovat, povinné byly procházky, cvičení a koupele v každém počasí. S výše řečeným souvisela i práce s psychikou pacienta. Pevná vůle a odhodlání se vyléčit je naprosto nepostradatelnou složkou uzdravení. A vůle se přece dá trénovat! Ať už vztekem a vzdorem k až nezdvořilému nepohodlí v lázních, nebo vynuceným obětováním pohodlí, a z druhé strany osobním příkladem a jakousi syrovou, ale bodrou a láskyplnou hrubostí.

Svatojánské lázně Miletín

Pojďme se dnes podívat do místa v Podkrkonoší, kde kdysi stávaly malé lázně, využívající tamní prameny. Miletínské lázně vznikly už zhruba sto let před Preissnitzem, o zázračném vyléčení (po přímluvě sv. Jana Nepomuckého) ve zdejších lázních a se zmiňuje zápis z roku 1736, v roce 1750 už tady stála kaple i dřevěné lázeňské domy. A dá se předpokládat, že místo bylo využíváno už mnohem dříve. Jde o typické, úzké a skryté místo v údolí potoka s několika prameny, přesně takové místo, kde by mohl stát dávný vojenský lazaret, a ještě mnohem dříve třeba posvátné místo pro léčení zraněných a nemocných. Esoterická (tedy skrytá) povaha místa tomu nasvědčuje. Miletínské Svatojánské lázně najdeme severně od Miletína, v místě, kde Bystrý potok proráží nevýrazný pískovcový hřbet. Údolí je úzké, stráně strmé. Stavby kaple, hostince i zaniklé budovy lázní se tísnily skutečně v hrdle rozsáhlejšího údolí dnešní osady Miletínské Lázně. Prameny vody jsou zde dnes dva, oba vytékají na levém břehu potoka. Ten výše proti proudu, zvaný „Miletínský“, je převeden akvaduktem přes potok a slouží dnes jako hlavní zdroj pro zájemce o zdejší vodu. Historický pramen, zvaný „Léčivý“, je poblíž kaple a je zpřístupněn původním kamenným mostem. V tomto místě bývaly i budovy koupelí a dřevěná poustevna. Lázně bývaly poměrně populární, už z roku 1752 existuje popis zdejší léčebné vody, která "sůl, síru,vitrolím, kamenec a pryskyřici hojně obsahuje".  Jistou slávu přinesl lázním i zdejší rodák K. J. Erben a snad zde pobýval nějaký čas i K. H. Mácha, jehož podobu údajně ukazuje i tvář sv. Jana Nepomuckého v kapli. Nejslavnější prosperita lázní se kryje s nárůstem popularity hydropatie od poloviny devatenáctého století, kdy byly lázně zmodernizovány do podoby, jejíž pozůstatky vidíme dodnes. Jako řada dalších takovýchto zařízení, lázně zanikly ještě před první světovou válkou, ale voda ze skal tryská dodnes.

 Oba prameny jsou pěkné, ale lepší vodu nabízí dnes ten horní. Sem směřují kroky chatařů i žíznivých turistů. Původní lázeňský pramen je obložen kamennou zídkou a voda je stále kvalitní, i když při mé návštěvě byla zakalená předchozími prudkými dešti. Všude v okolí se nachází krásné pískovcové kameny. Nacházíme se v oblasti výskytu hořického pískovce a ve svahu je celá řada bývalých lomů. Kvalitní kámen tvrdého a nedrolivého pískovce se používal na všechny možné stavební i sochařské účely a proto byl v minulosti hojně těžen. Celý svah Bystrého potoka je tedy poznamenán těžbou a těžko usuzovat, které zásahy jsou novodobé, a které případně daleko starší. Ve svahu nad pramenem můžeme dohledat umělé utvořenou jeskyňku, která se přisuzuje poustevníkovi, který snad inspiroval K. J. Erbena k básni Záhořovo lože. Strop kamenného přístřešku je tvořen obrovskou a velmi silnou pískovcovou deskou, která jistě váží desítky tun. Nejedná se tedy rozhodně o nějaké dětské dílo, případně dílo bezdomoveckého poustevníka. Naopak – k přemístění masivní desky bylo potřeba velkého úsilí a úpravy terénu. Tedy snažení, které nám tolik připomíná zdánlivě nesmyslné úsilí dávných stavitelů megalitických komplexů. Umělé dotvoření stěn v jeskyňce, falešné podpory stropu i novodobé rytiny runových značek jsou zjevně pozdějšího data. Ještě kousek dál nad „Záhořovým ložem“ můžeme nalézt další relikt jakési obdélníkové stavby. Na jedné straně je ještě vidět nasucho skládané zdivo, uprostřed obdélníku je dnes ohniště. Opět se dá jenom hádat, zda jde o základ přístřešku pro lomaře, nebo patřilo k romantickým stavbám lázeňského parku či jde o dílo daleko starší.

Jiří Škaloud

Kaple a hostinec bývalých lázní
Léčivý pramen
Miletínský horní pramen
Miletínský horní pramen
Miletínský horní pramen
Pohled od Léčivého pramene
Záhořovo lože?
Údajný přístřešek poustevníka
Stopy lidské činnosti
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart