|
Granátová skála a pramen u kaple Sv. Trojice
● Sobotín - Hrubý Jeseník ●
Obec Sobotín, která je prvně písemně zmiňována v roce 1351, nalezneme v okrese Šumperk jihozápadně od Velkých Losin. Tam se také příště podíváme. Historie Sobotína je spjata zejména s těžbou železné rudy. Majitelé panství losinští Žerotínové ji v těchto místech nechávali těžit a celé zdejší okolí tak kolonizovat. Místní kostel sv. Vavřince se v 17. století stal startovacím místem neblaze proslulých čarodějnických procesů na losinském panství. Právě zde si stařena z nedalekých Vernířovic tehdy vyjmula z úst posvátnou hostii, aby ji pak dala své nemocné krávě. Bohužel nestalo se tak beze svědků, ale o tom až příště, až dojdeme do Losin. V 19. století se ze Sobotína stává důležité centrum průmyslové revoluce a vzniká zde velký podnik na zpracování železa a strojírny. Svého času patřila obrovská továrna díky své kvalitě i kvantitě výroby k těm nejdůležitějším v zemi. V jejím rozvoji dále pokračuje rod bratří Kleinů, který se časem rozděluje na Sobotínskou a Loučenskou větev. I za nimi se brzy vydáme. Jejich následující generace však již podnik nerozvíjí, a tak dochází k jeho postupné stagnaci. S příchodem první republiky pak dochází k ukončení většiny aktivit. Po druhé světové válce museli Kleinové, jako většina Němců opustit Čechy i Moravu. Na místě zůstal jen malý, zanedbatelný a nepřímý dědic původní železářské výroby, dnešní podnik Velamos.
My se však nyní vydáme prozkoumat zdejší okolí. Granátová skála Severozápadně od obce se nachází v nadmořské výšce 499 m. n. m. náš dnešní první cíl. Zdejší ukázka regionálně metamorfovaných hornin, původně vyvřelých, usazených či již dříve přeměněných. Další proměna proběhla působením tepla a horotvornými silami uvolněnými ze spodní části zemské kůry. Tím došlo ke změnám chemického složení a vznikům nových textur hornin. Granátová skála je asi 10 m vysoké svorové skalisko doplněné bílým kvarcitem. Jde o významnou geologickou lokalitu, kde se ještě v první polovině 20. století sbíraly pěkné granáty, tvořené až 3 cm velkými červenohnědými krystaly almandinu. V bílém křemeni, jenž tvoří ve svorech čočkovité útvary, se pak vzácně vyskytuje i rutil. Ukázky nálezů z této lokality se mimo jiné nachází ve Vlastivědném muzeu v Olomouci. Kolem skály prochází mineralogická naučná stezka Sobotín - Maršíkov. Dnes je ovšem rozbíjení skal zakázáno, tedy kladívka si opravdu zanechte doma, snad jen kdyby vás něco cvrnklo do chodidla. Rabovalo se tady dost a dlouho. A když skutečně odoláte pokušení sběratelů, můžete vnímat sílu tohoto místa a slyšet jeho vzkaz od Matky, která svým dětem stále ještě odpouští. Příběh „O původní i současné kráse a do ní vloženém lidském zásahu, o možném restartu a lidském napravení toho, co jsme poškodili." A to fyzicky i mentálně. Ještě není zcela pozdě. Zajímavým místem jsou i nedaleké Černé kameny, ale tam musíte již sami.
Za druhým naším dnešním cílem v okolí Sobotína se vydáme směrem k Maršíkovu. Necelý kilometr severně od obce se nachází Pramen u kaple Sv. Trojice. Voda zde vyvěrá od pradávna, dříve jistě více než dnes. Pramen museli znát i horníci z nedalekého lomu na krupník, kam se podíváme při dalších toulkách zdejším krajem. První doložené zmínky o dřevěné kapli Nejsvětější Trojice na Fellbergu (volně přeloženo Srstnaté hoře) pochází z r. 1717. Zděná kaplička zde byla postavena až v r. 1791, aby v roce 1855 na popud manželky Alberta Kleina Amálie byla původní již v žalostném stavu stržena a znovu postavena. V r. 1856 pak slavnostně vysvěcena a otevřena. Slavnostní poutě do těchto míst trvaly do roku 1938, než byly zakázány. Znovu obnoveny byly až v roce 2001. Místo je plné klidu, vzpomínek i odkazů. Lidských i těch zemských. Voda z útrob Matky opět a znova hovoří o lidském zásahu. „Ráda pomáhám i dávám, když jde o vaše přežití, trpím, když se na můj úkor obohacujete. Napříč celým časem vám stále poskytuji ochranu". Buďme si toho vědomi!
Duchovní bard místa zpívá píseň o Trojjedinosti, třech božských osobách, které sdílejí jediné božství. O Stvořiteli světla, Vykupiteli světla a Posvětitelovi světla a v refrénu dodává tu o dceři, Nositelce světla. Přijeďte si ho poslechnout, nebo se jen pokochat stále krásným krajem.
Klidný konec léta a krásný podzim.
Petr a Vlaďka
|
