Údolí a vodopády Bílé Opavy, Karlova Studánka a Petr ● Cesty vody a zdraví ● Jedná se o jedno z nejkrásnějších a nejmalebnějších údolí Jeseníků, které získalo své jméno podle říčky Bílá Opava, která jej vytvořila a která jím protéká. Zde, na svém toku mezi nejstaršími smrkovými horskými pralesy a skalními útvary, řeka tvoří a překonává řadu peřejí a kaskád a vytváří vodopády i tůně. Od svého pramene u chaty Barborka se asi po dvou kilometrech říčka zařezává do hlubokého kaňonu v rulovém úbočí Pradědu a Vysoké hole, kde roklí urazí délku nějakých 2,5 km s výškovým rozdílem 400 m. Velký vodopád (1 110 m. n. m.) je potom nejvyšším vodopádem na jejím toku, dosahuje výšky 7,9 m. Je součástí kaskády o délce 40 m a výšce 16,4 m. Naučná stezka je vytvořena ze dvou paralelních tras (modré 5,5 km, nebo žluté 5 km), žlutá je turisticky náročnější. Po modré se pak dá kaňon po jeho hraně obejít. Místy obě vedou po stejné cestě a překonávají údolí lávkami i žebříky, případně jsou ještě instalovány řetězy pro přidržování. Nejlépe vyrazit vzhůru po žluté turistické značce z Karlovy Studánky. Celá cesta je dlouhá 6 km, je opravdu náročná a končí u Barborky. Je opravdu nutné zvážit své síly. Po deštích stéká ze strání mnoho potůčků a kameny bývají hodně kluzké. V zimě je pak zcela neschůdná. I sama Bílá Opava mění své cesty a střídá a vytváří nová koryta. Prostředním tekla před povodní v roce 1997, při povodni si pak vytvořila zcela nové na turistické cestě, aby se pak vrátila do staršího koryta, které již bylo několik desítek let opuštěné. Přirozené pochody zde přesouvají balvany, dochází ke svahovým sesuvům. Zdejší proměny nejsou jen minulostí, ale i živou současností. Voda tvaruje kámen, kámen dává směr vodě. Horní část údolí nad Velkým vodopádem je převážně tvořena kompaktními pradědskými rulami. Jeho střední a dolní část pak zelenými a šedými břidlicemi a žlutavými a bílými křemenci. Pod vodopádem na ohlazených rulových plotnách vznikly vířením vody a tvrdých částic horniny tzv. obří hrnce, které jsou známé ze šumavské Vydry, nebo krkonošské Mumlavy, či beskydské Olzy. Nezapomeňme se také napít a zastavit u pramene pod vodopádem. Sama říčka pramení v nadmořské výšce 1 280 m, její tok je dlouhý 13,2 km a je nejmenší ze tří zdrojnic samotné Opavy. Soutěsku pak opouští kousek nad Karlovou Studánkou, odkud již dále teče otevřenějším údolím. A budeme-li se zde chovat tiše, může nám být místním průvodcem třeba skorec vodní. Ale již tedy vzhůru do horských lázní v srdci Jeseníků pod vrcholem nejvyšší moravské hory Pradědu. Karlova Studánka se nalézá v nadmořské výšce 800 m a rozprostírá se na ploše cca 155 ha. Historicky zaznamenané počátky tohoto místa sahají do začátku 16. století. V roce 1620 po bitvě na Bílé hoře připadla celá zdejší oblast Řádu německých rytířů. Již z té doby přicházejí první zmínky o léčivých účincích zdejšího povětří a podzemních minerálních pramenů vyvěrajících z rašelinišť. Prvotní název místa byl Hinnewieder (tam a zase), jelikož v místě se nebylo možno dříve ubytovat. Docházelo se a dojíždělo z nedalekých osad. Stěžejní byl r. 1780, kdy byl objeven nový Maxmiliánský pramen a objevují se první dřevěné domy. O velký rozvoj lázní i osady se zasloužil Maxmilián II. František. Z roku 1803 pochází další pramen, který byl pojmenován po vnuku Marie Terezie, Karel. Z té doby pak pochází název Karlsbrunn, Bad Karlsbrunn, dnešní Karlova Studánka. Právě 19. století přináší do těchto míst největší rozmach a vyrůstá zde většina dnešních domů. Místo mimo jiné sloužilo i jako přechodné letní sídlo hodnostářů rytířského řádu a při výstavbě byl kladen i důraz na jejich pohodlí. Vznikají tak honosné pavilony a domy. Antonínův pramen byl objeven v roce 1812 a znamenal další nárust lázeňských hostů a pacientů. Pramenů je zde dnes celkem osm. Všechny mají vysoký podíl oxidu uhličitého. Symbolem lázní je potom Pitný pavilon. V 60. letech 20. století byl vyhlouben nový pramen Petr, který nahradil Vilémův pramen z roku 1864, jenž až do té doby pavilon napájel. Česká republika se tak zbavovala Habsburských jmen. Voda z Petrova pramene je opravdu výkladní skříní zdejších lázní a obsahuje ve svém složení snad celou Mendělejevovu periodickou tabulku prvků. Hloubka vrtu je 126 m. Třešničkou na dortu je pak vyšší obsah kyseliny metakřemičité ve vodě, kterou již známe třeba z Konstantinových lázní. Lázně se dnes specializují na léčbu cest dýchacích a plic. Léčí se zde pacienti s cévními a kloubními onemocněními, s páteřními obtížemi či po onkologických nemocech. Restituční spory se zde vedou do dnes. Vodě té je to ale jedno, byla a je tu stále pro všechny. Nabízí se všem kdo znají tu správnou písničku....pokleknou a do dlaní. Nese v sobě energii vědomé práce, ochrany i transformace. Na těle i na duchu. A co si v Karlově Studánce v lázních více přát. Klidný advent Petr a Vlaďka
|