Na okraji Vysočiny (2)

Pivnice

Pro někoho snad lákavé jméno, ale nevypravíme se ani do sklepa, ani do hospody. Rokli zvanou Pivnice tvoří kaňon na jednom z malých přítoků říčky Novohradky. Svou malebností se její obrázek dostal i do jedné ze znělek České televize. Vždy, když jí v televizi uvidím, zabolí mě koleno a vzpomenu si na zdánlivě snadný turistický cíl...

Rokli najdeme nedaleko od Nových Hradů a také blízko mnohem známějších a navštěvovanějších pískovcových útvarů Maštalí, ať už těch Toulovcových nebo Městských. Osobně považuji Pivnickou rokli za silnější a působivější místo. Je sice menší než oblíbené turistické cíle, ale o to větší tu je klid i energie. Turistická žlutá značka rokli obchází, k návštěvě směrem od Dolan musíme zvolit neznačenou stezku přímo podél potoka.  Nutno zdůraznit, že cesta vede občas přímo korytem občasného potoka a po deštích nebo na jaře může být roklina neprostupná bez notného namočení poutníka. Návštěvu si tak musíme zasloužit určitým fyzickým výkonem, i proto není úplně vhodná pro osoby se sníženou pohyblivostí nebo malé děti. Stejně jako ostatní skály v okolí je i Pivnice vytvořena vodní erozí, která rokli vyhlodala v barevných pískovcích s proklady opukových vrstev. Barevnost skal je úžasná, převažující je poměrně neobvyklý okr, proložený pásy sytě červené. V rokli najdeme i pramen vody, skalní bránu a pseudokrasovou jeskyni. Hlavně závěr soutěsky je fascinující. Skály se sevřou do velmi úzkých puklin, v kterých voda vytvořila malou kaskádu s tůňkami a vodopády. Průchod je umožněn jen pomocí žebříků, jejichž stav a bezpečnost se značně proměňuje. Je třeba dbát osobní bezpečnosti a odhadnout vlastní možnosti. K práci s energiemi místa volte to, které se vám pocitově zdá nejpříjemnější. Nabízí se náměstíčko u rozdvojení kaňonu. Nevhodné jsou pak místa přímo v nejužších partiích kaňonu. Ty patří někomu jinému, a jako návštěvníci jsme tam nanejvýš strpěni. Žádejte o povolení k průchodu, a připravte se na to, že vám bude uděleno více než neochotně. Z výše řečeného je jasné, že zachovávat osobní bezpečí je tady nutné i z hlediska duchovního. Některá místa už jsou taková. Přivedou nás na hranici toho, co je a co už není prospěšné. A protože tuto hranici máme každý jinde, je vždy na nás samotných rozhodnout se o vlastních krocích.   

Jiří Škaloud