|
Iva Danková
K.J.E.
Karel a taky Jaromír
s básněmi v srdci se narodil.
Dvě jména do vínku mu dali,
jak říkali mu asi, když byl ještě malý.
Kdo vyprávěl mu pohádky,
kdo ho těšil nad řádky,
kdo říkal - svět už je někdy takový,
nenosí jen sladké cukroví.
Jeho talent převeliký
okouzlily pak pohanské zvyky,
nezapomněl na vodníky,
mýty vyprávěné pamětníky.
Příběhy zrady, lásky a vášně
lákavé jak kousky griliáše.
Dávných věků pavučiny smet,
ze všech střípků těch
poskládal vonící
KYTICI.
Dětství
Bílé plátěnky a modré trenky k tomu
a taky maminka co volala mě z okna domů ...
"Prosím chvilku ještě,
ta trocha deště
mi nevadí."
"Pár kotoulů na zábradlí,
dohrát školku s míčem,
pak hoď s okna klíče! "
"Oběd ještě chvíli počká,
snad nebude zas čočka!"
Pět vajíček do sáčku.
"Ale hlupáčku!
Síťovku najdeš přeci ve skříni
a pak ještě v síni
na mléko vezmi si bandasku.
Už zase máš otázku?
No ano, kup si k tomu
v konzumu pár cukrátek, až půjdeš domů."
"Pak teprve si můžeš dočíst kapitolu."
"Když budeš hodná, možná pak
jízdní řád na nádraží půjdeme prozkoumat."
"Nesmíme objet celý svět,
o něm ti budu jen vyprávět."
"I tak pojedeme na výlet."
"Možná bude i zábava,
pan průvodčí kleštičkami zamává."
"A když se na něj budeš smát,
nemusíš si ani dlouho přát."
"Vidím to na očích malé dámě,
teď pracovat tu chvíli může za mě."
Vítr
Někdy je něžný,
hladí jak hedvábná šála kněžny.
Občas, když trochu zrychlí dech,
proplete se ti ve vlasech.
Někdy si hraje na šibala,
že by děvčata něco pod sukní ukrývala?
A někdy se zase změní v piruetu,
svižný tanec předvede světu.
Pak ale rozběhne se, zkouší sílu,
porazí strom a nepotřebuje ani pilu.
Mohlo by se zdát,
že svobody si může užívat.
Pravda to ale není
i on závislý je na světa dění.
|
