|
Soutok Jizery a Labe
O studánkách a pramenech tady na webu najdete mnoho článků. Pojďme si dnes povídat o opačných koncích toků. Ústí vodních toků do moře u nás nemáme, ale soutoků máme celou řadu. Asi nikoho nepřekvapí, že řada z nich patří k působivým energetickým místům.
Bavíme-li se o soutoku dvou řek, většinou nám na mysli vytane energie živlu vody. Ale soutok je výsledkem rovnováhy dvou živlů, na to bychom neměli zapomínat. Dvou živlů, které spolu vytváří značně silovou, ale snadno narušitelnou rovnováhu.
Pokud jste někdy seděli v lodi, možná jste si uvědomili, že úlohy jednotlivých živlů kolem vás se proměňují. Lépe řečeno - proměňuje se naše vnímání těchto živlů a jejich vlastností. Poutník - suchozemec vnímá vodní toky jako překážky, kterým je nutno přizpůsobit cestu. Musí hledat kameny a lávky, brodit se, plavat, nebo využít mosty. Pluje-li cestovatel na lodi, je pro něj nebezpečím a překážkou naopak kámen, peřej, přehrada či vodopád. Živel Země se staví vodě do cesty a ohrožuje vše, co voda nese. Živel Vody zase překáží těm, kdo se spolehnou na pevné cesty. Ale toto naše vnímání živlů neznamená, že se oba živly sváří. Nedají si nic zadarmo, ale přesto spolu v silové rovnováze vytváří dokonalá místa vysoké energie. Dynamické voda trvale přináší energii, která kámen a skálu přetváří, ale současně se v ní akumuluje, koncentruje a nabízí se případnému návštěvníkovi. Jeden bez druhého nemohou být a přitom si nikdy zcela neporozumí a nevyhoví. Nepřipomíná vám to něco?
Stejně jako u stromů se dá u jednotlivých řek určovat převažující princip energií, tedy jestli je řeka více řekou „mužskou", jangovou, nebo „ženskou", jinovou. Pokud se setkávají vody stejných principů, dochází ke změně kvantity, k posílení téže energie společného toku, ale pokud se sejdou vody opačných principů, dochází ke změně kvality, k oslabení polarity obou principů a současně k růstu harmonie a souladu. Na takových soutocích může vznikat vysoká energie tzv. „grálu". Snad u každého takového soutoku se objevuje energie plodnosti vyvolaná spojením toků. Je to vlastně krásný obraz absolutního a mytického rodičovství - obě řeky se cele odevzdají zrození nového toku, spojí se a jednotlivě zaniknou, aby mohlo vzniknout něco nového, tedy jakýsi potomek, který v sobě nese kompletní energie obou rodičů. Snad i proto jsou soutoky vhodným místem pro uzavírání i vykonávání lidských spojení...
Soutok Jizery s Labem
Jedním z mnoha set českých soutoků u nás je soutok Jizery s Labem u Toušeně. Jde o poměrně silné a působivé místo. Starodávná „Isara", Jiskřivá, se setkává s ještě starodávnějším „Albe", tedy Bílým. Přestože tady Jizera tzv. „končí", nejde o žádný konec, zánik, žádnou smrt, jen o proměnu, a to obou(!) toků. Řeky nám to ukazují zcela jasně. Jedno se proměňuje v druhé. Tento princip platí bezezbytku pro celý vesmír, tak proč by neměl platit i pro řeky a ostatně i pro lidské bytosti? Mnozí možná namítnou, že soutok Jizery s Labem není přírodním místem, a mají pravdu. Labe bylo kompletně zkanalizované, napřímené a prohloubené pro lodní plavbu. Kdysi se Jizera vlévala do Labe až u Staré Boleslavi, jejíž hradby otékala. Od Káraného tekla původně úplně jinudy a až při říčních a vodárenských úpravách toku byla prokopána tříkilometrová zkratka k dnešnímu ústí u Toušeně. Břehy jsou zpevněné, a soutok je ostrý jako podle pravítka projektanta. Jak je to tedy s tím energetickým místem? U velkých a neregulovaných přírodních řek málokde najdeme jediné místo, o kterém se dá říci, že je soutokem a koncem. Řeky meandrují v písčinách či deltách v mnoha ramenech, proplétají se jako hadi, prosakují společnými mokřady a spojují svá vodstva postupně. I pod soutokem ještě trvá mnoho kilometrů, než se vody obou řek promíchají do jednoty. U uměle upravených soutoků je spojení rázné, a skutečně soustředěné téměř do jediného bodu. Proto mohou být takové stabilizované soutoky z pohledu vnímání energií zdánlivě silnější než ty divoké, kde nemáme žádný pevný bod, ke kterému bychom mohli energii vztáhnout. V naší malé zemi najdeme už všechny soutoky velkých řek takto „ochočené". Řeky jsou svázané navigacemi, a proto tvoří jen v rámci hranic, které jim stanovil člověk. Ať už nejslavnější soutok Vltavy a Labe u Mělníka, (viz. článek zde) nebo všechny větší přítoky Labe nebo soutoky Berounky a Sázavy s Vltavou, jsou upravené navigacemi. Jiné soutoky zase zmizely pod vzdutím přehrad a jejich energie splývá s energií skalních míst v okolí. Statičnost umělých a rázných soutoků dává naším nedokonalým smyslům příležitost energii snáze najít a procítit. Ale jakou energii? Co se vlastně mění při úpravách toků? Co se s řekou stane napřímením meandrů, vybagrováním písčin, odstraněním peřejí, stavbou navigačních zdí? Kterou energii měníme?
No samozřejmě - lidé mění (většinou k horšímu) živel Země, staví, vrší, přeskupují, hloubí, tvarují Zem! Mění řeku mužskou energií a prací s živlem Země! Energie živlu vody je absolutně flexibilní a přizpůsobivá, okamžitě se proměňuje, ale až druhotně, na základě změny tvarujícího mužského principu Země! Proto by se mimochodem při úpravách toků mělo dbát na jejich nosnou energii. Labi, jakožto dominantní mužské řece masivní úpravy koryta paradoxně příliš neubližují, naopak křehké a krásné ženské Jizeře ano. Naštěstí jsou změny koryt přirozenou vlastností každé řeky. S důslednou hravostí a až urputností se řeky snaží o změny. Nahlodávají jistoty a statiku, milují dynamiku a proměny. Vnímají každou překážku a omezení jako dočasné. Žijí změnou. Lidské úpravy koryt vnímají jako nepohodlí, které jednou zcela jistě skončí. Přesto je dobře, že zásadní úprava poslední části toku Jizery od Káraného je už jen krátká, a nestačí zničit sílu ženského principu Jizery.
Okamžité spojení obou řek na umělém soutoku nám tedy nabízí hledaný kontrast a zemskou(!) živlovou sílu statického bodu, obklopeného proudy dynamických vod. Je to vlastně naprosto logické - hledat energetické místo spojení vod na břehu a v suchu je paradox. Chceme-li poznat skutečnou energii vody, musíme do ní... Ponořit se do vody a nechat se zatočit víry na hranici spojujících se toků. Proto se zajímavě odlišuje energie místa soutoku na břehu a energie vod soutoku. Je možné se ptát na oboje a v rozdílech či souladech nahlédnout do soužití obou živlů. Jak se doplňují či si protiřečí? Je rovnováha přirozená či vynucená?... Ale protože jsme převážně suchozemští tvorové, zajímají nás hlavně zemské energie „místa" soutoku. Na břehu tedy vždy pociťujeme vodou vyvolanou reakci zemského živlu. Proto v takových místech záleží nejen na energii samotné vody, ale i na zemi kolem. Vzhledem k opačnému principu Jizery a Labe je soutok u Toušeně skutečně pěkným a silným místem. Pokud místo neokupují rybáři, můžete tady strávit libovolně dlouhou dobu. Bude to ku prospěchu vám i vodám...
Jiří Škaloud
|
|
|
