Iva Danková

Bříza

Bříza

její bílá říza,

botky si zula,

Betula Pendula,

košilku zvednula,

na palouček vtančila.

 Snad je to víla, možná, asi

nebo královna krásy,

po větru jí vlají dlouhé vlasy.

Betula Pendula

větvemi studánku obejmula.

Aby nebyla mýlka,

stačí jenom chvilka

a už slyší volání

aspoň trochu svět zachránit.

I když má závoj křehkosti

nabízí i jiné možnosti,

síly regenerace a plodnosti.

Betula Pendula

na rumišti stanula,

se srdcem bojovníka

krajinu na nový život zvyká.

Osmička

Osmička

smyčka, klička,

jak nahoře tak i dole,

stejná je obou role.

Dvě části, duše a tělo,

V jednotě propojeno.

A ve středu

je bod souladu.

Ale jsou spolu na nože,

pokud se ta nahoře

povyšuje a holedbá

a ta dole zas říká, základ to jsem já. Propojení

to tu není,

je tu

bod střetu.

Když si však lehne na záda,

tahle pře zcela odpadá.

trvající koloběh,

po sporech ani vzdech.

Nekonečný smír

to je cíl.

Záleží na úhlu vhledu,

zda žijeme v lásce či v jedu.