Slova (velmi laická úvaha)

Byly doby, na které už žádný pamětník nepamatuje, byly to doby, kdy málokdo byl gramotný.  Pokud se uzavíral závazek nebo slib, muselo stačit slovo. Slovo vyslovené nahlas. Nebo spíš několik slov. Lidé stáli proti sobě, hleděli si do očí. Na potvrzení dohody si podali ruce. Někdy byl povolán i svědek. To co si slíbili, bylo závazné a taky bylo skoro vždy naplněno. Nebyla jsem u toho, ale nemohlo to být jinak. Povědomím společnosti se nesla informace: „ Kdo sliby a závazky neplní,  je darebák." A darebáci byli poměrně tvrdě trestáni. 

A taky se daleko hůř podvádí někdo, s kým si vyměníte pohled a stisk rukou.

Doba pokročila, pokročila i vzdělanost lidstva a triáda, pohled do očí, slovo nahlas vyřčené a stisk ruky, byla odložena na papír. Podpis. Hlava skloněna do papíru, oči se soustředí na text. Ta chvíle, kdy se dva lidé utvrzují, že mohou druhému věřit je už jen krátká. Více času se věnuje psanému textu. Energie zvuku přenesena do statické podoby. A pak někdy možná i rychlý stisk rukou.

Vynechali jsme podpis třemi křížky.  Tři křížky, takzvané znamení ruky,  přenesený symbol svaté trojice. Používán byl dlouho. A málokdo se pokusil brát jej na lehkou váhu. Bylo to, jako se dívat Bohu do očí. Kdo by porušil slib, na který dohlíží sám Bůh?

Těžko by kdo tenkrát uvěřil, že se objeví něco jako elektronický podpis. Velký pokrok, ale vychází z něj závan chladu a úbytek lidskosti. Více rozumu, méně pocitů. Kdo je na té druhé straně? To zde nehraje žádnou roli. Rychle, neosobně. Tak si to pokrok žádá. Snad jen málokoho teď pohorší úsloví "Slibem nezarmoutíš".

Copak nás asi čeká dál? Pokrok se šíří řadou geometrickou a už je tu mladá, vyvíjecí se, ale sebevědomá dáma, umělá inteligence. Ještě přešlapuje, zkoumá a nabírá informace. Ale i ona už teď ví, že říkat slova nahlas je důležité. Možná i tuší, že s každou odloženou dovedností  se člověk vnitřně ochudí. Že mluvená řeč je důležitým prvkem k porozumění mezi lidmi. Žádný emotikon nemůže nahradit melodií hlasu, jeho rytmus.

Zkusme se podívat na věc s otevřenou myslí a srdcem. Vyhnout se obavám. Je tu šance,  že umělá inteligence dospěje a bude nakrmena pozitivními záměry.  Pozná darebáka, asi ne podle pohledu do očí, ale možná taky ano.

Pozná ho třeba podle hlasu, tepu srdce. A do lidského povědomí se tato skutečnost přenese. Nejdříve se lidé budou bát lhát a podvádět. Pak si ale uvědomí, že žít v pravdě je to nejlehčí a nejlepší. A potom už nebudou chtít jinak.

Iva