|
Pálavské písně Putujících (3.část) Kočičí kámen Skalní výchoz Kočičí kámen se často zaměňuje s tzv. Kočičí skálou. Tu najdeme snáze, leží hned u místní silnice mezi Mikulovem a Klentnicí, kousek od Turoldu. U skály je pár parkovacích míst, skála je chráněna jako přírodní památka, ale vede na ní chodník. Jedná se o skalní blok jurských vápenců. Býval tady malý lom, ale větší část skály je zachovalý původní výchoz. V době jara je skála plná kosatců i hlaváčků a vypadá jako zahradní skalka. Určitě stojí za návštěvu, která automobilistům ani cyklistům nepřináší žádnou námahu navíc. Výhled se nabízí na Tabulovou horu i Děvín, na druhou stranu na Turold i Svatý kopeček. Ale Kočičí kámen to není.
Ten uvidíme při pozorném pohledu z Kočičí skály směrem k severozápadu, vlevo od Tabulové hory, dole nad vinicemi. Jde jen o nenápadný kopeček, dostaneme se sem cestou mezi vinicemi odbočkou ze silnice, asi dvě stě metrů od Kočičí skály. Také Kočičí kámen je skalním výchozem jurských vápenců, jen lom tu býval větší. Přesto zbylo dost skal i úžlabin mezi nimi na to, aby si Kočičí kámen zachoval velmi krásnou, silnou a příjemnou energii zemského místa. Je to takový ostrov přírody v okolních vinicích, který je dnes chráněn jako přírodní památka stepních společenství a slouží i jako hnízdiště ptáků a úkryt zvěře. Na rozdíl od Kočičí skály je tady dokonalý klid, moc lidí sem nezajde. Místo samo ztišuje, a vyhledávají ho milovníci ticha a lásky.
Svatý kopeček nad Mikulovem
Přestože jsme se pohybovali hlavně po méně známých místech Pálavy, nemůžeme zakončit naše putování jinde než na tomto kouzelném místě. Svatý kopeček (Tanzberg) je opět vápencový masiv, který pálavské vyzdvižení rázně ukončuje na jižním konci. Z vrcholu se otevírá daleký pohled do krajiny nížin kolem dolní Moravy a Dyje i do zvlněné Vídeňské pánve. Vnímáme, že tady Pálava končí a krajinný ráz se výrazně proměňuje. Není tedy divu, že i Svatý kopeček jeví znaky silné ochranné energie a strážního bodu. Pás Malých Karpat na jihovýchodním obzoru vede naše oko neomylně ke svému osamocenému koncovému vrcholu Děvínské Kobyly. Vizuální kontakt je dokonalý a vypovídá nám o dávném strážním stanovišti ochrany Velkomoravské říše a snad i předešlých říší a civilizací. Soutok Moravy a Dunaje pod Děvínem se nám tak znovu důrazně hlásí k některé z budoucích výprav. Současná poloha státní hranice uměle porušuje krajinnou celistvost a netřeba na ní brát jiný než lidský a politický zřetel. Proto ani soutok Moravy a Dyje není z hlediska krajiny žádným předělem, přestože se tady dnes stýkají hranice tří států. Je to krásné místo, ale hranicí rozhodně není. Je spíš středem rozsáhlého mokřadního lužního území pod nadvládou živlu vody, které plynule přechází na Slovensko a částečně i do Rakouska. Slovenské Záhorie k tomuto celku určitě patří. Geomantická hranice se objevuje až na hřebeni Bílých a hlavně Malých Karpat a kulminuje právě na Děvíně.
Ale vraťme se na Svatý kopeček. Křesťanská poutní a křížová cesta na vrchol masivu vznikla na popud biskupa kardinála Františka z Dietrichsteina, coby díkuvzdání za překonání morové epidemie z roku 1622. Celá křížová cesta byla vysvěcena až v roce 1776, pouhých deset let před jejím zrušením Josefem II.. Stavby kaplí na vrcholu dodaly místu duchovní rozměr i charakteristický vzhled. A pravděpodobně uchránily samotný kopec před materialisty chtivými zdejšího kvalitního vápence. Lomy vznikly na severovýchodním konci Svatého kopečku a k vrcholu kvůli odporu veřejnosti naštěstí nepostoupily. V dnes už bývalém vápencovém lomu (uzavřen 1983), vysokém až 64 m etrů, probíhala těžba v předválečných i poválečných letech.
Pohled ze Svatého kopečku se neomrzí. Město Mikulov se jakoby choulí v jeho ochranné energii, a zejména při západu Slunce je místo opravdu mystické. Jiří Škaloud
Iva Danková
Pálava její barva zlatavá. Křída bílá krajinu vyzdobila a na bílé útesy slunce paprsky zavěsí.
Jakoby z jiného světa,
krajina pro potěchu duše vzkvétá, ve své horké dlani chystá vinobraní.
Po cestách a taky necestách
dávný člověk tu vířil prach. Netřeba do země kopat, všude je cítit jeho stopa. Dávné rituály, magie s každým nádechem v duši ožije.
|
