|
Lomy Řevnice a vodopád na Kejné
● Přírodní park Hřebeny ●
Přírodní park Hřebeny tvoří souvislé a celistvé, převážně neobydlené území, někdy též značené jako přírodní park Brdy - Hřebeny. Svojí rozlohou 184 km2 je největším přírodním parkem ve Středočeském kraji. Jeho nejvyšším bodem je Studený vrch (661 m n. m.). V okolí Řevnic se potom vyskytovalo mnoho lomů na kámen. Bylo tomu tak třeba na Babce, Strážném, nebo na Kamenné (469 m), vzdálené asi 1,5 km jihovýchodně od města. Vytěžený kámen se svážel dolů k řece Berounce a po ní se pak dále plavil do Prahy. Tak tomu bylo až do roku 1863, kdy byla zprovozněna a pro další dopravu využita železniční trať. Samotná těžba byla postupně ukončena na začátku 20. století. Na některých pražských ulicích můžeme ještě dnes nalézt dláždění z těchto pozapomenutých lomů. Dcera Matky Země - Příroda je zde překrásná. Magická, divoká a rozmanitá. Postupně a kouzelně si svá místa bere od lidí zpět. Krása zdejší krajiny a její živlová harmonie nám uspěchaným tady přináší nejen duševní zdraví, ale i radost z klidného pohybu. Sem tam na vás juknou „místní bytosti" a zdejší stromy v jarní euforii jsou připravené k přátelskému rozhovoru. V samotném rozsáhlém lomu, v lůnu Země, se pak nachází nejedno zajímavé energetické místo. Nejedna telefonní budka pro vnímavého jedince. Z horních partií lomu pak můžeme spatřit nad řekou hrad Karla IV. (viz. ilustrační foto) 
Pro fyzicky zdatnější milovníky adrenalinu se nabízí jako další zdejší cíl nedaleký vodopád na Kejné. Nachází se necelých 400 m vzdušnou čarou od Řevnického lomu. Ukrývá se v dosti hluboké rokli. Její stěny jsou velmi strmé, místy až 70°. Je potřeba stále udržovat přítomnost a dávat pozor na každý krok. Terén je náročný, svahy jsou nepevné. Milovníci zážitků se k vodopádu dostanou korytem potoka Kejná, který se po asi tříkilometrové cestě vlévá do Berounky. Samotný vodopád je vysoký asi 3,5 metru a uvádí se průměrný průtok 5 vteřinových litrů. Jeho zbarvení do červena je způsobeno železem, které je v podobě pyritu ve zdejších břidlicích hojně obsaženo. Pyrit, nebo také kyz železný je hlavní sirnou rudou železa, využívanou při samotné výrobě železa, dříve pak také při výrobě kyseliny sírové, nebo třeba v křesadlech. Velmi často má zlatavou barvu, a tak se mu často říká kočičí zlato. Jedná se o nejrozšířenější sulfid v zemské kůře. Jeho název pochází z řečtiny a je odvozen od slova oheň. Při zpracovávání kladivem můžeme vidět odlétat jiskry a cítit zápach po síře. Jelikož je pyrit na zemském povrchu nestabilní, těží se v hlubinných dolech. Objevuje se také se zelenavým, nebo kovově modrým nádechem či červeným povlakem. Pyrit často doprovází další kovové minerály, které slouží jako zdroj k získávání mědi, niklu, kobaltu, selenu, stříbra, zlata či thalia. Málokdy se pak dokonalé malé krystaly zpracovávají na drahé kameny. Velké krystaly jsou mineralogicky velmi cenné.
V čase naší jarní návštěvy si potok i vodopád jen tiše broukaly. V době hojnosti vody musí být místo ještě víc působivé, ale i tak ta námaha stála za to. Rokle, strže i husté porosty jsou tady obydlené, tak na to nezapomínejme. A pokud se dokážeme po fyzické i duševní námaze u vodopádu a u jeho strážce ztišit, uslyšíme s láskou vyprávěný reálný příběh o skutečném impulzu života. O tom, co je skutečný náš cíl a co opravdu ne. Zda je člověk životem veden, nebo jen v událostech všedností vlečen. Voda potoka je křišťálově čistá, zbarvená také do ruda, plná stopových prvků z hlubin Hřebenů. Chutná skvěle, tak nějak jarně, plná zdravého pohybu.
Petr a Vlaďka
|
