|
Kostel sv. Josefa a zázračná socha sv. Judy Tadeáše
Na pražském Náměstí Republiky, hned vedle obchodního centra Palladia, stojí celkem nenápadný kostel sv. Josefa. A jak se ocitl chrám Boží hned vedle chrámu konzumu? Kostel s klášterem mnišského řádu kapucínů byl založen roku 1630 císařem Ferdinandem II. Umístění v centru města ovšem způsobilo, že byl také více na ráně, a to doslova. Při Francouzském požáru v roce 1689 přišel kostel o sakristii, a při pruském obléhání v roce 1757 byl velmi vážně poškozen dělostřeleckou palbou. Na památku jsou dodnes v klenbě kostela zazděny dvě dělostřelecké koule. V roce 1795 byl klášter zrušen patentem Josefa II., zatímco kostel zůstal v péči kapucínů. V budově bývalého kláštera byla zřízena jezdecká kasárna, a z vojenského objektu nakonec v letech 2005-2007 vzniklo Palladium.
Kostel zůstal, a dodnes slouží svému účelu. Svou jednoduchostí připomíná nejstarší pražský kapucínský kostel Panny Marie Andělské na Loretánském náměstí. Vchod zdobí pouze malba sv. Josefa s Ježíškem a vnitřní vybavení kostela reflektuje střídmost vnějšku. Kostel má valenou klenbu a jednu boční kapli, zasvěcenou Panně Marii Radostné s Ježíškem. Soška bývala pravidelně převlékána podle liturgických období, stejně jako slavné Pražské Jezulátko, jehož kopii nalezneme na oltáři naproti. Hlavní oltář s obrazem sv. Josefa s Ježíškem pochází z roku 1653. Zajímavostí jsou otevírací boční obrazy, a okénko uprostřed oltáře. To vše proto, aby kdysi mohli mniši, sedávající vzadu za oltářem, vidět a slyšet průběh mše. Boční oltáře jsou zdobeny obrazy od Karla Škréty.
Podle knihy Pavla Kozáka „Tajemná místa Prahy", je kostel sv. Josefa propojen energetickými liniemi s dalšími místy - Anežským klášterem, rotundou sv. Martina na Vyšehradě, a přes Emauzy až na Děvín.
Ale ještě než vstoupíme do kostela nás vedle vstupní brány vítají barokní pískovcové sochy sv. Jana Nepomuckého (vlevo, autor neznámý) a sv. Františka Serafínského (vznikla v roce 1708, autorem je František Preiss). Socha sv. Františka až do roku 1855 zdobila Karlův most, společně se sochami dvou andělů stojících v prostoru před kostelem. Mezi anděly je dnes umístěna socha sv. Judy Tadeáše (z roku 1741, od neznámého autora). A právě k této soše dnes lidé hojně přicházejí. S nadějí v uzdravení, úlevu od starostí, či pomoc s vyřešením různých problémů. Se samotným Judou Tadeášem přitom žádné zázračné legendy spojovány nejsou. Podle Bible byl jedním ze dvanácti apoštolů, na které během svátku Letnic sestoupil Duch svatý, umožňující jim lepší šíření ideálů křesťanské víry ve světě. A jako ostatní apoštolové, s výjimkou sv. Jana, při tomto poslání zemřel mučednickou smrtí. Údajně byl ubit kyjem, proto s ním bývá zobrazován, a také držívá v ruce tzv. „mandylion" - obraz na plátně představující otisk tváře Ježíše Krista.
Až teprve v 18. a 19. století si lidé začali všímat, že jejich modlitby ke sv. Judovi bývají zázračně vyslyšeny. Proto začal být označován jako patron a přímluvce v beznadějných situacích, a v těžké nouzi a nemoci. Ostatně, posuďte sami - velké množství tabulek s děkovnými nápisy, pokrývající celou boční zeď, nenápadně dosvědčuje, že na pověsti o léčivých schopnostech sv. Judy Tadeáše možná něco je... Kostelu se někdy lidově říká „U Tadeáška". A nejen Judu, ale i ostatní přítomné svaté lze poprosit o pomoc - sv. Serafína, sv. Jana Nepomuckého, či Pannu Marii. A když dostáváme, je dobré také dávat. I pro toto místo platí, že naše obyčejné lidské „děkuji" a pocit vděčnosti mají až zázračně posilující moc. Stejně, jako když někdo poděkuje nám - spolu s přívalem energie přijde pocit, že moje konání má nějaký smysl.
Už při průchodu branou do prostoru před kostelem se nám může zdát, že vcházíme do zcela jiného světa. Jako kdyby se za námi zavřela opona, hluk z ulice za námi zaznívá pouze tlumeně. Ocitáme se na místě, kde panuje povznášející klid a mír. Možná i čas zde běží pomaleji. A v neustále se proměňujícím koloběhu světa kolem nás, si jako závan věčnosti najednou můžeme uvědomit přítomnost něčeho trvalejšího, nepomíjivého.
Můžeme se zastavit u sochy sv. Judy Tadeáše, který zde trpělivě a soucitně naslouchá všem našim prosbám a trápením. Jako když přicházíme za dobrým přítelem, který tu pro nás vždy je, když ho potřebujeme. A pokud je to v jeho moci, rád nám pomůže. Stačí si říct. A pak možná zaslechneme ozvěnu odpovědí na naše otázky, anebo pocítíme úlevu na těle i na duši. Nebo se alespoň budeme cítit lépe. Lehčeji.
Lidi, kteří odtud odcházejí, poznáte podle mírného úsměvu a zvláštní jiskry v očích. A možná si v srdci odnášejí také neotřesitelný klid, a radostnou jistotu, že vše je přesně tak, jak má být.
Ať se vám daří.
Tereza
|
