|
Intimnosti a tajnosti Krušných hor - I. díl
Kýšovický vodopád
PP Údolí prunéřovského potoka patří k těm nejkouzelnějším údolím v Krušných horách. Samotný potok je dlouhý asi dvacet pět kilometrů a pramení na okraji přírodní rezervace Prameniště Chomutovky v nadmořské výšce 893 m. Jedná se o levostranný přítok řeky Ohře, který zejména ve své horní části přijímá řadu menších přítoků. Na jednom z nich se ve výšce 634 m n. m. ve skalnatých svazích nachází jeden z mnoha místních pokladů a dominant, Kýšovický vodopád. Jde o největší, nejkrásnější a nejvyšší vodopád Krušných hor. Z geologického pohledu je podklad zdejšího vodopádu tvořen rulami (krystalickými břidlicemi krušnohorského krystalinika), obsahujícími slídy, živce a křemen. Jeho celková výška je 26 metrů. Působením vody a ledu byly vytvořeny tři výrazné stupně. Nejvyšší pak dosahuje výšky přes deset metrů, další dvě pak mají zhruba devět a sedm metrů. Samotný vodopád je tvořen bezejmenným potůčkem, který nabírá vodu pouze z luk těsně nad vodopádem. S průměrným průtokem 7 l/s je jeho vydatnost malá a závislá na aktuálním stavu srážek a povrchových vod. K Prunéřovskému potoku urazí tato voda necelých 400 metrů, aby na této krátké trase „spadla" o více než sto metrů níže. V době déle trvajících dešťů a při jarním tání může průtok dosahovat několik desítek litrů za sekundu a vodopád tak nabývá na živelnosti a mohutnosti. Léto je časem klidu a rozjímání. Zdejší údolí funguje jako mrazová kotlina a některá jarní rána se zde vytváří krásná ozdobná jiskřivá námraza. V zimě vodopád nabízí ledopády i království rampouchů. Přístup je ovšem náročný, v zimních měsíc opravdu ne zcela bezpečný. Čas zde nehraje žádnou roli a schází se tu draci. Tak moc nerušme, pokud sem doputujeme. A nebuďme moc cítit člověčinou. Krušnohorské oko
Hora Svatého Šebestiána ve výšce 840 metrů n. m. (Sebastiansberg) byla založena někdy v první polovině 16. století jako horní město. Již od 14. století se zde ale těžilo. Nejvíce pak stříbro, měď a cín, později v 19. století i rašelina. Císař Rudolf II. povyšuje roku 1597 Horu Svatého Šebestiána na královské horní město. Období úpadku sem přináší třicetiletá a druhá světová válka, kdy zde již žilo méně než dvě stě obyvatel. Necelý kilometr jižně od dnešní obce se nachází náš dnešní druhý cíl, Krušnohorské oko (831 m n. m.). Patří do rodiny přírodních úkazů, které se nachází ve vrcholových úsecích Krušných hor uprostřed náhorních luk, kam žádné cesty nevedou. Krušnohorská oka představují malá i větší jezírka a tůňky, které vznikly propadem země do původních hornických štol a šachet. Vydatnost spodního zdroje vody pak rozhoduje o naplněnosti „očí". Někdy slzí tak, až voda přetéká do okolních luk, jindy jsou oči přimhouřené a poloprázdné. Voda jezírek je čistá a průhledná, nasycená prvky z podzemních štol. Od místních se pak dozvídáme, že koncem 20. století si zde někteří z nich nasadili i ryby, které jim ale časem zmodrali. Takže, pokud vám to nedá se zkusit napít nebo osvěžit znavené nohy, tak všeho s mírou a jen chvíli. V širším okolí se nachází další oka, ale ne všechny jsou naplněna vodou. Nějakých jeden a půl kilometru na severozápad se potom nalézají chráněná rašeliniště PR Prameniště Chomutovky, odkud vytéká i náš Prunéřovský potok.
A oči, ty je někdy potřeba přimhouřit, abychom špínu nechali odplavat, a někdy zase zcela otevřít, abychom viděli dál, až za všechny ty události, které nás potkávají a kterými procházíme. Konec dobrý, vše dobré.
Klidný barevný podzim.
Petr a Vlaďka
|
