Intimnosti a tajnosti Krušných hor - II. díl

● Volyně (Výsluní) ●

Nemáme na mysli Volyni v Jižních Čechách, ale malou vesnici v Krušných horách, dnes část města Výsluní. První písemná zmínka o obci (Wohlau) pochází z roku 1352, ale je možné, že byla založena už ve druhé polovině 12. století při kolonizaci zdejšího kraje. Nejstarší zprávy o Volyni jsou spojeny s kostelem sv. Petra a Pavla, který zde dle výzkumu stál už na konci 13. století. V letech 1555-1594 patřila Volyně do majetku rodu Lobkoviců, než ji Rudolf II. zkonfiskoval za velezradu. V letech 1709-1710 a 1824-1827 se u obce těžil magnetit a do roku 1848 i vápenec. Vesnice zažila napříč časem období prosperity i úpadku. Město  Výsluní (Sonnenberg) bylo založeno někdy v letech 1543-1547 na náhorní planině (725-783 m. n. m.) a brzy se stává horním městem, u kterého se těžily rudy železa a stříbra. Název dostává po Sluneční hoře, na jejímž svahu bylo postaveno. Po postupném úpadku zdejšího hornictví od roku 1594 se zdejší dominantní plodinou stává len, který zde zpracovává řada rodin a dílen. Další úpadek potom přichází po druhé světové válce s nuceným odsunem zdejšího převážně německého obyvatelstva. Postupná obnova města znovu začíná až po roce 1989.

Kostel sv. Petra a Pavla ve Volyni je unikátní a jedna z nejstarších památek v Krušných horách (731 m. n. m.). Podle mnoha ukazatelů byl kostel založen někdy před koncem 13. století. V písemných pramenech je doložen v polovině 14. století. Původní ranně gotický kostel pak doplnila barokní sakristie. Ojedinělé gotické malby pocházejí rovněž ze 14. století. Kostel měl být z rozhodnutí úřadů v roce 1983 zbourán, byl vystaven demoliční výměr a stavba byla smazána z katastru nemovitostí. Ke kostelu však nevede žádná silnice, a to jej asi zachránilo. A říká se, že dělníci, kteří ho měli zbourat, ho ani nenašli. V roce 2007 vzniká sdružení přátel kostela, které se pokouší o záchranu zdejšího unikátu.

Volyně je dnes rekreační oblastí obklopená překrásnou přírodou Údolí Prunéřovského potoka. V katastru obce najdeme i další zajímavá místa. Nedaleko kostela se nalézá novodobý kamenný kruh s dolmenovým oknem. V čase naší návštěvy se jevil opuštěný a zanedbaný, jako by kostel nyní budil větší pozornost. Některé kameny ale byly(i) velmi krásné, každý vyprávějící svůj příběh o jednom tématu. Třeba o tom, jak se Perunův oheň změnil ve svatého Vavřince. V blízkém okolí sakrální stavby můžeme nalézt i dva smírčí kříže. A když se vydáme ještě o kousek dál, najdeme Javor u Volyně (Acer pseudoplatanus), javor klen.  Je to překrásný strom, který ví své a dění okolo zdejší těžby ještě stále pamatuje. Roste v nadmořské výšce 705 m a jeho výška přesahuje 23 m, s obvodem kmene asi 350 cm a odhadovaného stáří nějakých 225 let. Jako dominanta kraje a díky své výjimečnosti patří mezi chráněné památné stromy ČR. Zná i naši cestu a uctivému je ochoten poradit jako moudrý starší bratr. A protože je moudrý, naslouchá. Popojdeme-li pak ještě kousek dál, dostaneme se k Přírodní památce Lokalita břízy ojcovské. Jedná se o strom, vzácný evropský taxon, který byl poprvé popsán v Polsku roku 1809. Původně byla tato ladná bříza považována za endemit z Ojcowskiego parku narodowego. Zdejší volyňská lokalita o rozloze 1 ha je jediná zatím známá na našem území. Vstup do tohoto posvátného háje není ovšem povolen, tak prosíme jen o dálkový obdiv a případný mentální kontakt se zdejšími přírodními bytostmi. Další tři exempláře těchto bříz, keřovitého vzrůstu s převislými větvemi a drobnými lístky byly objeveny v Zoo parku v Chomutově.

Radostný slunovrat a klidný konec roku 2025.

Petr a Vlaďka