|
Hlbocký vodopád a Hričovská skalná ihla
● Súľovské vrchy (SK) ●
Súľovské vrchy u našich sousedů jsou romantickým a malebným horským celkem na severozápadě Slovenska, patřícím pod CHKO Strážovské vrchy. Rozprostírají se mezi Žilinou, Považskou Bystricí a Rajcem, mezi údolími řek Rajčianky a Váhu. Nejcennější je jejich centrální část s mnoha skalními útvary a úchvatnými soutěskami - „tiesňavami". Ostatně do Manínské a Kostolecké tiesňavy se podíváme zase někdy příště. Nejvyšší horou je pak Veľký Manín (891 m n. m.). Přírodní a někdy až bizardní místa jsou propojena sítí turistických chodníků. V okolí se nalézají i vyhlášené lázně Rajecké Teplice. Oblast je známa i zříceninami hradů jako je Hričov, Súľov, či Lietava, nebo Povážský hrad.
Dnes navštívíme dvě kouzelná místa. Jedno se nachází v katastru obce Hlboké nad Váhom a to druhé na území obce Hričovské Podhradie. Obě se dají obejít pěšky a k dispozici jsou dvě propojující trasy. Ta delší romantičtější a náročnější měří nějakých 6,7 km, ta druhá o něco málo lehčí 4,6 km. Hlbocký vodopád (500m. n. m.) se nachází asi jeden kilometr od zmíněné obce. V krásné přírodě se tady Hlbocký potok zařezává do súľovských slepenců a vytváří zde v malé soutěsce kaskády s malými ač „obřími" hrnci. Šíře potoka nad vodopádem v běžném stavu je asi jeden metr, výška samotného vodopádu pak 14 m. Asi nejzajímavější je vodopád při dostatku vody, ale to se poštěstí málokdy. V jedné třetině vodopádu se nachází malá jeskyně s výrůstkem připomínající otevřená ústa v němém úžasu. Podobný přírodní úkaz se zatím nikde jinde nenašel. Vodopád je zároveň horským přechodem, který spojuje obce Hlboké n. Váhom a Súľov. Výjimečné místo plné výjimečných energií jak v létě, tak i v zimě. A tak není divu, že si zdejší genius loci zahrál i v několika filmech, jako byly pohádky Sůl nad zlato, Perinbaba, Sokolník Tomáš, nebo Duhová panna. Byl únor, zimní ticho umocňovalo mlčenlivý šepot z němých úst. Hričovská skalná ihla (400m n. m.) je unikátní chráněná solitérní přírodní kamenná památka. Ač toto místo patří mezi významné geomorfologické zajímavosti Slovenska, turistická značka sem nevede. Ale od nedalekého místního hřbitova to je sem asi 300 metrů. Tato deset metrů vysoká skalní věž je tvořena korálovým vápencem, vzniklým na dně třetihorního moře. Původně vodorovné usazeniny vápenců byly později horotvorným procesem vyzdviženy do svislé stěny typického „bradla". V počátku čtvrtohor bylo bradlo mohutně erodováno mechanickým i chemickým zvětráváním a zbyl jen nejodolnější zbytek v podobě skalní jehly. Jehla má i „ouško", což je další unikátní dílo živlových sil, kterým je útvar ozdoben. Při troše odvahy a zkušeností můžete prolézt uchem jehly, nebo alespoň s úctou a pokorou skrz něj pohlédnout do krajiny. Jehla je pak takovým mixem, koktejlem ve variaci 2 v 1, nebo spíše asi 1 ve 2.  Krásné jarní dny. Petr a Vlaďka
|
