Mniškou v klášteře na Srí Lance

(11. 5. 2023- 28. 7. 2023)

Půl roku po první návštěvě Srí Lanky ve mně dozrálo rozhodnutí přijmout laskavé pozvání bhante Siddha k návratu na Srí Lanku. Tentokrát však s úmyslem na několik měsíců odejít do róby a stát se mniškou. V práci mi opět velmi ochotně vyšli vstříc s neplaceným volnem. Pro mne bylo těžké vysvětlit blízkým, proč chci jet na tak dlouho do kláštera meditovat, a málokomu jsem řekla o plánovaném odchodu do róby. Podpořil mne hezky kolega Václav C., který mi řekl: „Jen jeďte, protože to, co teď děláte, je ta nejdůležitější věc na světě." Konečně někdo pochopil důležitost a hloubku toho rozhodnutí.

Podobně jako při mé první cestě s Jirkou T. se objevila další bytost, která nikdy předtím neletěla letadlem a potřebovala se dostat na Srí Lanku. Anka B. pochází ze Slovenska a pracovala v Čechách jako grafická designérka. Okolnosti v jejím životě však postupně dozrály k rozhodnutí odejít do róby. Chtěla na měsíc na zkoušku pobýt v klášteře v  tropickém podnebí a praktikovat jako mniška, a pokud jí to bude ladit, po návratu do Čech uzavře své záležitosti a vrátí se na Srí Lanku už natrvalo.

Celá cesta proběhla hladce a naštěstí po příletu na Srí Lanku nechtěli rentgenovat můj kufr plný věcí pro mnichy. Kolagen a proteiny, samý bílý prášek v originálním balení. Před letištěm na nás čekal bratr taxikáře z minulého výletu. Po příjezdu do kláštera nás uvítal opat Ct. Viníta. Seznámili se s Ankou, a pak jsme šly navštívit bhante Siddha. Ten nás velmi vlídně přijal, ptal se, jaká byla cesta, a následoval dhamma talk. Bhante nám připomněl, že každá bytost je odpovědná jen za svou karmu, a že každý z těch, co nás od toho kroku odrazovali, má vlastní představu o tom, co je štěstí.

Oholená hlava mnichů byla mým druhým tématem. Kromě praktické stránky, tedy aby dávní mniši neměli vši, jde o to, že s vlasy a jejich vzhledem často bývá spojená identifikace s domněnkou „já". Vzdát se jich proto může být velmi prospěšné pro vlastní praxi. Bhante také zmínil, že vlasy mohou představovat určitý filtr na vnímání toho, co k nám přichází. Návrat domů s holou hlavou také vyvolával nejistotu z reakcí rodiny a okolí. Naštěstí problémy jiných lidí s naší hlavou jsou stále jejich problémy. A že si nemusíme nechat kazit přítomný okamžik starostmi o budoucnost, která ještě nenastala, a která se možná odehraje úplně jinak, než si představujeme. A že teď už konečně můžeme mít prázdniny - úplně od všeho a už se nic nemusí.

Bylo také potřeba nechat ušít róby v obchodě pro mnichy. Mnich řekl, že se jedna podporovatelka kláštera doslechla o našem záměru, a nabídla, že nám róby koupí. Dar jsme s radostí a vděčností přijaly. Mnich podotkl, že je vidět, jak jsou tady na Srí Lance lidé odcházející do róby s láskou opečováváni. Další den jsme jeli tuk-tukem do města. Do výbavy mnicha patří košile s dlouhým rukávem, obdélník látky uvazovaný jako sukně, a velký obdélník sloužící jako plášť. Pro ženy speciálně ještě jeden obdélník - andana - tedy koupací šaty pro případ, že by se mniška musela někde veřejně sprchovat. To vše dvakrát, i na převlečení. Dále opasek, taška přes rameno, podložka na sezení a čtvercový kapesník/utěrka a také mísa na jídlo, která se nosí na popruhu přes rameno. Místní švadlenky si nás obě přeměřily, a druhý den odpoledne už jsme si jely vyzkoušet hotové róby.

Ten večer jsme též absolvovaly krásný a laskavý obřad přijetí útočiště u Buddhy, Dhammy a Sanghy. Na dhamma talku pak přišlo uvědomění, že možnost „osvobození" je v nitru každého z nás neustále přítomná. Ovšem tyto kvality mysli, jako hluboký klid, radost a spokojenost vycházející zevnitř, nezávisle na vnějších věcech, se dají zahlédnout jen po ztišení se v meditaci. Běžně jsou maskované neklidem mysli, která neustále řeší, co jsme udělali či neudělali v minulosti, a co je ještě potřeba udělat v budoucnosti, a skoro nikdy nespočine v přítomnosti. Bhante k tomu říká: „Hledáme něco, co jsme nikdy neztratili."

Týden po příjezdu nastal vhodný čas k přesunu do druhého kláštera. Kromě nás pobývala v té době v klášteře také dcera podporovatelů kláštera, srílanská mniška Ct. Suňňata, která se do druhého kláštera přesouvala také. Cesta vedla skrz národní park, kde sloni často vybírají „mýtné" na silnici - loudí po lidech banány a pak z toho mají cukrovku. Řidič auta se slonů bál, ale mnich se zatahal za róbu, a s uklidňujícím úsměvem prohlásil: „Dhamma protection (Dhamma nás chrání)." Před vjezdem do parku nás zastavil uniformovaný voják a sdělil nám, že tam předchozí den sloni zdemolovali tři osobní auta a zda opravdu chceme projet. Ovšem „dhamma protection" fungovala dokonale, zanedlouho jsme dorazili do cíle.

V dolní části kláštera nás přivítal místní opat, a pak jsme pokračovali do zázemí pro praktikující. Zde nás srdečně vítala Ct. Tinna (kterou Putující znají jako Avu), která si mezitím změnila jméno, a nyní je z ní Ctihodná Bódhi, a také další česká mniška, Ct. Santi. Obě nás mile přivítaly a provedly nás celým areálem kláštera. Vybraly jsme si ubytování, předala jsem mnichům dary a pak jsme se dozvídaly, jak to v klášteře chodí. Mniši zde chodí na pindapátu pro jídlo k jedné ženě, která na podporu praktikujícím mnichům vaří nepálivé jídlo, neboť místní kuchyně je dost ostrá. Také bylo možné jít do dolního kláštera, kam lidé nosí jídlo pro místní mnichy, anebo do vesnice. Další den jsme tedy šly s nimi. Mniši chodí v řadě za sebou, přičemž první kráčí nejdéle ordinovaný mnich, takže první šli mniši v hnědých róbách, za nimi my s Ankou v bílém oblečení. Kráčelo se mlčky, naboso, pomalým důstojným krokem. Působilo to až neskutečně. Jako kdyby mniši sice procházeli krajinou, ale zároveň kráčeli ve vlastním čase a prostoru, a do krajiny kolem nich se na všechny strany rozlévalo cosi krásného jako požehnání.

Večer pak byla společná vedená mettá meditace, které se zúčastnili všichni přítomní. Slouží k přeladění mysli na kvalitu milující laskavosti. Potom se člověk na svět a dění v něm dívá více srdcem, s pochopením, laskavostí a soucitem (karuná) ke všem bytostem - k těm dobrým stejně jako k těm nedobrým. Neboť je chápáno, že všechny bytosti bez rozdílu touží po tom samém, co my - po trvalé spokojenosti, vnitřní radosti, klidu a míru. I proto závěrečná část meditace zní: „Kéž jsou všechny bytosti v celém nekonečném vesmíru šťastné, kéž jsou zdravé, kéž jsou v bezpečí, kéž jsou v klidu a míru, kéž dojdou ustání utrpení, a kéž dojdou Nibbány. A stejně tak i já."

Rozhodnutí o odchodu do róby je velmi zásadní, ukazuje i všem ostatním cestu, která vede k osvobození mysli, nalezení trvalé spokojenosti a vnitřního klidu a míru. A navíc to vytváří prospěšné vlnky napříč celým světem a realitou. Bhante nám vysvětlil, že pro obřad přijetí róby potřebujeme zvolit obřadníka, který nás do róby ordinuje. V klášteře přicházelo do úvahy několik osob. A také potřebujeme někoho, kdo nám pomůže během obřadu s ostříháním vlasů. A pak s úsměvem prohlásil, že ten obřadník, to je pak takovej „polotáta". Pamatuji se, že Anka se rozesmála, že když je „polotáta", jestli je pak druhou půlkou i „polomáma". Celé to bylo velmi laskavě podané a ladilo to. Poté jsme jedna po druhé požádaly, zda by tím obřadníkem mohl být on, a bhante souhlasil. O pomoc se stříháním jsme požádaly Ct. Bódhi, a ta přijala.

Dva dny po našem příjezdu do kláštera při novoluní jsme prošly krásným a laskavým obřadem pabajjá (pabadžá) a staly se z nás mnišky. Celý obřad probíhal s velkou podporou všech zúčastněných bytostí - a že jich tam bylo. Naštěstí probíhal pod širým nebem, takže se všichni pohodlně vešli. Nepopsatelný pocit posvátnosti a pravdivosti. Po tisíciletí opakovaný obřad přesahující čas a prostor, přinášející pocit propojení se všemi bytostmi, které kdy následovaly tuto tradici. Přišel pocit podpory, milující laskavosti, radosti a absolutní správnosti. A také úleva a klid, že může ustat marné hledání, že bylo nalezeno. Na úplném konci obřadu ctihodný Siddha pronesl: „A tvé jméno je Nimmalā."

Cítila jsem radost, a že to tak nějak „ladí". Pak jsme odříkali všichni společně obřad sdílení zásluh, který umožňuje námi vykonané prospěšné činy sdílet tak, aby mohly být k užitku i všem ostatním bytostem. Po skončení obřadu mi Ct. Bódhi vyložila význam jména Nimmalā - znamená to „čistá", „bez poskvrny", a „zářící". Po zbytek noci padaly hvězdy a v dálce byly vidět blesky, jako by se i ostatní jemnohmotné bytosti, místními označované jako déva nebo yakkha, radovaly z toho, co prospěšného se událo. Z Anky se stala Ctihodná Vivéka, což znamená odloučení od neprospěšných stavů a směřování k Nibbáně. U mne také, mnich mi vysvětlil, že „bez poskvrny" a „čistý" - to je arahant. Tedy u nás obou podobně jako to má Ct. Karuna-Nibbáti, jméno způsobuje nasměrování k nejvyššímu stupni osvobození. Za to tedy - Sádhu, sádhu, sádhu. A hned ráno se šlo na první pindapátu v róbě, ale o tom zase někdy příště.

Pěkné letní dny,

s láskou,

Terka - Nimmalā