Krasové vývěry plné vápníku V Českém krasu je pramenů nespočet. Přestože je voda nepochybně tvůrcem bizardní krásy jeskyň a skalních štítů, věnují jí návštěvníci překvapivě málo pozornosti. Přitom je voda pitná a sladká (i když pití z pramenů je vždy trochu adrenalinový sport). Do zdejších pramenů nahlédneme maličko i z pohledu vědy. Nejsilnějším a nejznámějším pramenem Českého krasu je pramen Ivanka ve Svatém Janu pod skalou, druhým co do průtoku je Kodská vyvěračka. Oba tyhle prameny jsou tak pěkné a důležité, že si jim dovolím věnovat samostatný díl našeho povídání. Na pomyslné bronzové příčce je už tlačenice - střídá se tady trojice vývěrů - Nesvačilská vyvěračka, soustava pramenů pod Kotýzem a Měňanská vyvěračka. A protože tyhle prameny už jsou docela stranou zájmu veřejnosti, pojďme jim věnovat tuhle naší návštěvu. Nejsou ani moc daleko od sebe, takže zdatní turisté je mohou navštívit během jediné výpravy. K pramenům Kotýzu s kalkulačkou Nejznámější vývěr téhle oblasti naleznete asi sto metrů po proudu od osady Havlíčkův mlýn. Pramen zvaný „Dobrá voda kotýzská" vyvěrá z krásného pěnovcového bloku přímo do koryta Suchomasteckého potoka a přístupný je po lávce. Voda pochází z hlubokých vrstev masivu Kotýzu a je skvělá - obsahuje jen minimum dusičnanů. Naproti tomu další pramen, tentokrát u mostu přes potok nad mlýnským rybníkem, je při vyšších vodních stavech kontaminován vodou z potoka. Tento docela silný vývěr je osazen tzv. měrným přelivem, což je ta známá plechová hrázka s trojúhelníkovou nebo obdélníkovou dírou. Český hydrometeorologický ústav tyhle přehrádky využívá pro měření průtoku. Nejsnadnější to je na trojúhelníkovém, tzv. Thomsonově přelivu. Pokud by vás zajímalo, kolik vody se valí takovým otvorem, pak si sebou k prameni vezměte pravítko a kalkulačku. S jistou chybou se průtok počítá podle vztahu Q = 1,4h5/2 , kde h je přepadová výška hladiny. Jen pro představu a odhad - pro přepadovou výšku 10 cm vychází průtok asi 4,5 L/s, pro 5 cm už jen 0,8 litru. Přesné měření je tedy podmínkou správného výpočtu. Prozradí se teplotou V závislosti na průtoku vody v prameni kolísá i její chemické složení a teplota. Čím je teplota vyvěrající vody v zimě vyšší a stabilnější, tím větší je jistota, že voda je opravdu z hlubin země. Vyšší teplota pramenů se také využívá k jejich vyhledávání - v zimě se prameny prozradí roztátým sněhem. A už vůbec nemají šanci uniknout přesným infračerveným čidlům - zjišťují se tak i nenápadné průsaky do potoků a mokřadů. I v údolí pod vrchem Kotýz jsou tyhle „neviditelné" prameny zdrojem největšího množství vody. Prosakují do rozmáčené nivy nad rybníkem u Havlíčkova mlýna, ale v létě se vám je nalézt asi nepodaří. Stáří vody podle kosmického záření. Krasové vyvěračky nejsou úplně typickými prameny. Vápencové území je dobře průlinčité, a tak se voda v podzemí nemusí zdržet nikterak dlouho. Voda v každé vyvěračce je směsí proudů s různou dobou zdržení pod zemí - od povrchových vod, které stráví v podzemí třeba jen několik dnů, až po vodu se zádrží desítek let. Zdrž vody v podzemí se dá měřit pomocí fyzikálně chemických metod, hlavně měřením obsahu tritia. Tritium (3H) totiž vzniká hlavně působením kosmického záření, a ve vodě pod zemí se samovolně rozpadá. Tedy - čím méně je ve vodě tritia, tím déle byla pod zemí. To je mimochodem malý fyzikální důkaz, že čerstvá vyvěrající voda pramenů je opravdu jiná, než ta ostatní. Měňanská hádanka Krasové vyvěračky vzrušují hlavně speleology. A není divu - vždyť přítomnost mohutného vývěru je téměř jistým důkazem existence podzemních krasových dutin. Ale kde jsou a kudy do nich? Pro lidi, zapálené objevitelskou horečkou, jsou tyhle otázky opravdu mučivě vzrušující. A tak zkoumají prameny ze všech stran a snaží se přijít na to, odkud voda pochází. Ke sledování vody v podzemí se používají tzv. značkovače - neboli chemické látky, které se někde do vody nalijí, a pak se s napětím zjišťuje, kde a za jak dlouho se ve vývěrech objeví. Dříve se používaly barviva, dnes více ekologické látky, např. izotopy prvků, nebo obyčejná sůl. Výskyt značkovače ve vývěru se detekuje analýzou vody a slouží jako důkaz propojenosti podzemí. Jeskyňáře navádí na stopu, kde se dají očekávat další prostory. Nejinak je tomu i u Měňanské vyvěračky. Zvláště napínavé je to proto, že tenhle silný vývěr se nalézá nedaleko od masivu kopce Zlatý kůň a tedy i od největšího českého jeskynního systému u Koněprus. Taktéž v nedalekém opuštěném lomu se objevuje podzemní voda a propojení s vyvěračkou se dá předpokládat. Přestože k prameni nevede žádná značená cesta, k nalezení je snadno. V plochém údolí nad obcí Měňany křižuje silnici do Koněprus úzký potůček a všechna voda v téhle zarostlé strouze pochází z pramene sotva dvě stě metrů od silnice. Voda prýští ze dna tůně ve viditelných kráterech. Pokud není dlouhodobé sucho, valí se tady ze země až sedm vteřinových litrů, špičkový průtok stoupá k desítkám litrů křišťálově čisté vody za sekundu. Tedy - voda je čistá, ale prameniště bylo donedávna zanesené ohromným množstvím bláta, tlejícího listí a větví. Kdysi tady býval i hydrologický měrný přeliv, ale pak dlouho bylo prameniště opuštěné a nikdo se o něj nestaral. Že tomu tak dnes už není, za to patří dík místní samosprávě a sdružení nadšenců, kteří si říkají Putující. Nesvačilská vyvěračka Prameny jsou většinou velmi skromné, ale o vyvěračkách a silných pramenech to neplatí. Pokud voda tryská ze země s průtokem kolem deseti litrů za vteřinu, není pro skromnost místo. Jdete suchým údolím a najednou je tam slušný potok. V široké louce začíná strouha, kde najednou je plno vody, kterou už v rozlivech váháte přeskočit. Taková je jak Měňanská, tak i Nesvačilská vyvěračka. I tuhle vyvěračku naleznete snadno, stačí sledovat potok proti proudu od Nesvačil. Ve vsi se nalézá i tzv. „Nesvačilský vodopád", což je napůl umělý a napůl přírodní stupeň na výtoku z bývalého rybníku. Přepad je pokryt vrstvou travertinů, které i ve výše položeném korytě vytváří zajímavé stupně. Travertinům, pěnovcům a karbonizaci vůbec se budu věnovat příště (to je slib, nikoliv výhrůžka!). Pramen je asi půl kilometru nad vesnicí, a protože všechna voda potoka vytéká z vyvěračky, nedá se minout. Hluboká pramenná jímka mezi stromy je obkroužená zídkou z volně skládaných kamenů. I tento zdroj je vybaven měrným přelivem, tentokrát i s dálkovým přenosem dat. Adrenalinový zážitek Pro nás laiky je zajímavé si vysvětlit ještě jeden předsudek. Když totiž taje sníh nebo v oblasti silně zaprší, tak některé prameny výrazně zvyšují svůj průtok. A laik se pak dívá na pramen s podezřením - znamená to snad, že povrchová voda ze sněhu stéká do pramenu a znečišťuje ho? Ale tak jednoduché to nemusí být. Vědci hovoří o tzv. hydraulické odezvě - neboli o reakci podzemních vod na tlak vody povrchové. Prosakující voda z povrchu jednoduše „tlačí" na svou podzemní kolegyni, zvyšuje hladinu podzemní vody a „vytlačuje" jí do pramene. A tak voda vytékající z pramene nemusí nutně být ta voda z povrchu, ale její daleko starší předchůdkyně. A přestože pití z pramenů je vždy trochu „adrenalinový" sport, tak se změnou průtoku kvalita vody nemusí přímo souviset. A je tomu tak i u Nesvačilské vyvěračky - přestože má voda jen krátkou dobu oběhu pod zemí, určitě je pitná ať už teče vody málo nebo hodně. Chutná sladce jako každá tvrdá voda plná vápníku. Jiří Škaloud
|