|
Sv. Barbora (Nebílovy)
Poutní místo u kaple svaté Barbory najdeme nedaleko od Nebílov. Z vesnice se zámkem nás sem dovede naučná stezka, případně červená značka. Nebýt lidského úsilí a existence kaple sv. Barbory, pramen by byl jen malým a možná bezejmenným vodním zdrojem v poměrně zarostlém a nevzhledném údolíčku. Historie kaple je zajímavá. Ještě v polovině devatenáctého století zde stál pouze kříž u pramene, odkud si brali vodu kameníci pracující v nedalekých lomech. Tomu odpovídá i zasvěcení místa patronce horníků a kameníků. Víra v zázračnou moc zdejší vody je tedy poměrně stará, a nepochybně byla i příčinou, proč se vodou této studánky snažila vyléčit své nemocné oči i Anna Štolcbartová. Nicméně voda jí nepomohla, takže Anna oslepla a byla nucena podstoupit operaci očí v Praze. Před operací se jí zdály tři věštecké sny, v kterých se jí svatá Barbora zjevila a prozradila jí, že operace dopadne dobře. To se skutečně stalo a Anna jako poděkování za svou záchranu se začala o pramen starat a shánět peníze na kapli. Tolik k zázraku sv. Anny prostřednictvím očního chirurga...
Sehnat peníze na stavbu rozhodně nebylo jednoduché, přesto nakonec vznikla kaple, ke které se konaly poutě mnohokrát do roka. A prosebná procesí sem putovala zejména v období sucha. Po vzniku Československé republiky nastal mohutný odliv od katolické víry, která byla (oprávněně) od Bílé hory spojována s habsburským mocnářstvím. Protestantské církve neuznávají katolické světce a tak od roku 1920 už sláva místa začala upadat. A po druhé válce bylo místo vzhledem k naprosto nedostatečné údržbě téměř úplně zdevastováno. Voda tekla stále, ale lidé jí opustili. Jak to často bývá, se zamítnutím a odvržením toho špatného odvrhujeme a zapomínáme i to dobré a prospěšné.
Dnes je kaple znovu opravená a přijala roli turistické a historické památky... Energie krajiny je ale v tomto místě slabá, pramen je přirozeným vyústěním postupného průsaku vody údolíčkem. Byl ale podchycen člověkem a z nenápadného pramínku, který by jinak asi zůstal pouze zvířatům, postupně vzniklo významné poutní místo. Člověk sem vložil své úsilí, tradici, vzpomínky a duchovnost, která rozhodně není na škodu. Namísto zastávky a občerstvení na cestě se pramen stal cílem pouti a duchovního usebrání. Taková místa vzbuzují v člověku klid a velkorysost, povznáší to jeho myšlení k vyšším a filozofičtějším otázkám. A není to ani zdaleka spojeno pouze s křesťanskou katolickou vírou a v tomto případě svatou Barborou. Souvisí to s povznesením duše a mysli, napojením na duchovno a své vyšší já. Pokud se vám takové povznesení povede, začnou vám být řevnivosti a historické hříchy jednotlivých odnoží náboženství naprosto lhostejné. Ať už jste pohan, křesťan nebo ateista, máte cestu k otázkám a odpovědím otevřenou. Ať už tomu říkáte meditace, posvátný rituál, filozofie, víra či teologie, můžete nacházet odpovědi na ty nejzákladnější otázky spojené s existencí člověka a jeho vědomí v hmotném těle pozemského žití. A současně a nedílně vás voda drží pěkně u země, tedy v realitě fyzické existence. To je vždy silné a přirozené spojení, které ozdravuje tělo i duši. V poutních místech libovolné víry, kde vyvěrá čistá a tekoucí voda, je vždy energie komplexní. Voda nedovolí opustit hmotné stránky žití a věnovat se pouze duchovním otázkám. Duchovní propojení zase nedovolí věnovat se pouze svačině nebo sexu. Voda a pramen přináší energie hmoty a matky Země, libovolný duchovní záchytný bod pak poskytuje napojení na univerzální vědomí.
Spojení a harmonie obou aspektů vědomého žití nám zaručuje komplexní pochopení a přijetí existence ve hmotném těle. Pohybujeme-li se v hmotném světě v podobě oduševnělých těl a současně zůstáváme v napojení na vědomí, nadvědomí a božství, máme dobře nakročeno. Jiří Škaloud
|
