|
Vojtovské Vajcovky
Za sirnými prameny musíme hlavně na Moravu nebo na Slovensko. Jako "sirné" se totiž správně označují pouze ty prameny, u kterých jsou ve vodě obsaženy sirné plyny, zejména pak sirovodík. Nalezneme je v pásu od Pálavy po Beskydy a za hranicemi v údolích Slovenska a Polska. Proč právě tady?
Má to svůj důvod v geologii. Sirovodík totiž v podzemí vzniká jako odpadní produkt trávení zvláštních anaerobních bakterií, které ke svému životu potřebují splnit tři nutné podmínky - přítomnost síranů, vody a rozkládajících se organických zbytků, případně ropy a plynných uhlovodíků, zejména metanu. Ten při rozkladu organických sloučenin vzniká. Anaerobní bakterie se sírany a metanem živí, a jako odpad jejich trávení vzniká sirovodík. Sirovodíkové prameny se tedy vyskytují hlavně v oblastech nalezišť ropy a zemního plynu - u nás na Moravě v takzvaném karpatském roponosném bazénu, který je součástí tzv. Předkarpatské sníženiny, obkružující hory Západních Karpat ze západu a severu. Ze stejného důvodu proto sirovodíkové prameny najdeme také na Slovensku a v jižním Polsku u hranic se Slovenskem. Vývěry sirných vod jsou tedy neklamnou známkou přítomnosti metanu v podzemí a není divu, že jsou v hledáčku pozornosti geologů a prospektorů ropných nalezišť. Tam, kde se nalézají sirné prameny, je reálný i výskyt ropy, zemního plynu nebo možnost uhelného ložiska. Charakteristickým a prozrazujícím znamením těchto pramenů je zápach zkažených vajec, který se line z vody. Však taky lidská zemitost dala těmto pramenům jména jako Prdlavka, Čertoprd, Sirčena, Vajcůvka, Smraďavka či Smradlava. Na Slovensku pak převážně Vajcovka. Za vznikem sirovodíku tedy stojí bakterie žijící kdesi dole v podzemí. Na povrch nemohou, protože kyslík je zabíjí. Ale na povrchu v pramenných jímkách zase můžeme vidět jiný druh bakterií. Ty jsou bílé a dávají sirným pramenů charakteristické zabarvení. Na rozdíl od těch podzemních jsou bílé bakterie aerobní a živí se naopak zpětnou oxidací sirovodíku na sírany. Tenhle kolotoč mikrobiologických procesů a specializace bakterií nám ukazuje, že za fantastickými způsoby získávání životní energie nemusíme cestovat na jiné planety. Důkazy, že životní formy jsou nadobyčejně přizpůsobivé a vynalézavé, máme všude kolem sebe.
I přes nevábný pach i barvu pramenišť byl léčivý účinek sirovodíkové vody rozpoznán už dávno, a prameny byly využívány v řadě sirných, neboli "sirkových" lázních. Mnohé lázně už zanikly, ale některé dnes znovu ožívají. Sirné vody jsou vhodné pro koupele i k pití. Sirovodík má široké léčivé a protizánětlivé účinky na choroby pohybového aparátu, zejména nemoci chrupavek. Dobrý je i na oběhové ústrojí, nervové nemoci, potenci i erekci, kožní i gynekologické choroby. Sirovodíková voda nese bazální energii země, zpevňuje, stahuje, uzavírá a léčí rány těla i duše.
Vojtovské prameny
Protože celou řadu českých sirných pramenů už jsme navštívili, pojďme dnes k našim sousedům na Slovensko, kde mají sirovodíkových pramenů také velké množství. A nemusíme nikterak daleko, první slovenské sirné prameny najdeme skoro na dohled od hraničního přechodu v Mostech u Jablunkova, v Kysuckých vrších kolem města Čadca. Součástí Čadce je i místní část Vojty. Jde o původně samostatnou obec, která dnes plynule přechází do městské zástavby jižního okraje města. Osídlením v úzkém údolí protéká potok Rieka a jezdí tudy i místní autobusová doprava. Když dojedeme až na konečnou, můžeme tam najít první směrovou značku na naučnou stezku „Vojtovské prameně". Nutno dodat, že naučná stezka je momentálně (jaro 2024) stále velmi poničená. V oblasti se mohutně těžilo a stále těží kůrovcem napadená dřevo a stromy se značkami zmizely. Cesty připomínají spíš tankodrom a směrovky, původně umístěné na žlutých kůlech, jsou poněkud škodolibě přemístěné a otočené tak, že vás dovedou spolehlivě jen tam, kde nejhustší je zbytek lesa... Je tedy třeba se na cestu předem připravit, nalézt si na mapách přesnou polohu jednotlivých pramenů a orientovat se spíš podle navigací a GPS, než podle map. Prameny jsou celkem tři a všechny jsou označeny stejně, tedy Vojtovský prameň. Terén je doslova rozrytý lesní technikou, a pokud je mokro, je cesta doslova utrpením. O to větší pak může být radost z nalezení míst, která by jinak mohla být cílem nedělního výletu s dětmi. První pramen je snadno dosažitelný a velmi blízko konečné zastávky autobusu. Pramenný altán byl opraven a pramen krásně vyvěrá. Druhému Vojtovskému pramenu se věnuje největší pozornost. Kolem pramene je ustanoveno i malé chráněné území. Je to proto, že vodou pramene na povrch probublává poměrně velké množství metanu. Nejde tedy o sirnou vajcovku, v podzemí zjevně chybí některá z nutných podmínek pro existenci sirných bakterií, a metan se tak dostává až do studánky. Časté a viditelné bubliny jsou tvořeny hořlavým plynem, což se dá snadno vyzkoušet i hořícím kouskem dřeva nebo zapalovačem. Pokud unikající bublina zasáhne plamínek, objeví se skutečný záblesk hořícího plynu. Je to opravdu unikátní zážitek. Přítomnost metanu v podloží svědčí o existenci uhlí, zemního plynu nebo ropného ložiska v podzemí. Není to až tak překvapivé, ve flyšových pásmech Karpat se ropa nachází docela často, i když většinou pouze v malém a k těžbě nedostatečném množství. Připomeňme si tzv. Korňanský ropný pramen, který je nedaleko, a kde doposud vyvěrá lehká ropa spolu s vodou na povrch. Ale vraťme se k Vojtovském prameni č.2. Koncentrace a četnost bublin metanu není vysoká, takže nebezpečí výbuchu či udušení opravdu nehrozí. Voda má velmi příjemnou, ač nevýraznou chuť. Metan pro člověka není jedovatým plynem a je bez chuti i zápachu. V trávicím traktu ho máme víc než dost , takže se pití nemusíme bát. Zajímavější minerální příměsí ve zdejší vodě jsou sodné uhličitany a také chloridy, svědčící o rozpuštěné soli. Voda je tedy slaná, i když na chuti se to moc nepozná. Zajímavý je i obsah kyseliny křemičité. Celková mineralizace vody je překvapivě vysoká a řadí tak pramen k pramenům minerálním. Minerální vody si spojujeme především s kyselkami a vysokým obsahem oxidu uhličitého, tedy s typicky štiplavou chutí. I proto je druhý Vojtovský pramen skutečně zvláštním a raritním vodním zdrojem, protože jde o alkalickou vodu bez CO2 . V jeho účinku se dají vystopovat silné zemské léčivé energie pro extrémní a raritní tělesné potíže.
K třetímu prameni se musíme vydat do kopců nad Vojtovský pramen. Přestože vás směrovka posílá kamsi korytem potoka, je třeba se kus cesty vrátit a pokračovat lesní cestou, a dnes spíše pasekou do kopce nalevo od údolí potoka. Narazíme na hřebenovou spádnici a pak musíme zase dolů. Pramen je ukryt v hluboké strži a až těsně u něj zase narazíme na dávnou pěšinu a zbytky mostku. Jde o opravdu divokou a nepřehlednou mlazinu. Opět je třeba sledovat spíš navigaci GPS. Třetí pramen je silnou a klasickou „vajcovkou". Místo je kouzelné svou divokostí a uzavřeností. Dnes slouží spíš zvířatům než lidem, i proto je třeba se zde chovat s úctou a tolerancí. Páchnoucí voda plná sirovodíku přece jen odpuzuje, pramen vypadá trochu jako výtok z kanalizace, voda chutná podivně sladce, jako voda po uvaření vajec. Ovšem i tato voda má své neocenitelné přednosti. Záleží, co nám schází, co potřebujeme. Jiří Škaloud
|
|
|
