|
Mariánské Lázně - II. díl
● okolím města ●
Že se o podobu Mariánských lázní významně zasadili mniši tepelského kláštera, jsme si řekli už minule. Dominantou Mariánských Lázní jsou parky. Díky nim patří město mezi nejkrásnější zahradní města Evropy. O tyto přírodní skvosty se postaral zahradní architekt Václav Skalník, který byl na tuto práci sjednán tepelským klášterem. Ambrožovy prameny, dříve nazývané pramen Lásky, byly pojmenovány rovněž podle opata tepelského kláštera z let 1654-1658, Ambrože Trőtschera, jenž usiloval o zpřístupnění těchto léčivých zdrojů Země pro všechny nemocné lidi. Ale vydejme se už z města i parků do skutečné přírody kolem.
V lesích západně od Mariánských Lázní vyvěrá Balbínův pramen. Je pojmenován po významné osobnosti českého baroka, Bohuslavu Balbínovi (1621-1688), který zdejší kyselky v roce 1679 zkoumal a popisoval. V roce 2013 byla voda z pramene přivedena potrubím v délce asi 800 metrů na malé náměstí před hotel Bohemia do centra města. Jedná se o slabě mineralizovanou železitou kyselku. Je obzvlášť vhodná pro kardiovaskulární aparát. Zlepšuje prokrvení těla i vnitřních orgánů. Pro vysoký obsah minerálních solí a huminových látek se využívá především ke koupelím. Vhodná je ale i pro celkovou harmonizaci těla jako minerální voda k občasnému pití. A jak rozlišně chutná voda u pramene v lese nebo z pítka ve městě? To už můžete posoudit sami. Ať tam či tam, je stále líbezná, i když trochu jiná.
V lesích v okolí Balbínova pramene pak můžeme navštívit další kyselky, pojmenované z úcty k silovým - totemovým zvířatům. Vlčí prameny I. a II., Koňský, Srnčí, Myší, nebo Medvědí pramen, nesoucí název po posledním medvědovi, který byl v kynžvartských lesích zastřelen roku 1698. Hojně navštěvovaná je už vzdálenější Farská kyselka asi tři kilometry na sever od města. My se ale vydáme na opačnou stranu. Přibližně 5 km jihozápadně od lázní v katastru obce Trstěnice pramení Svatovítská kyselka. Obyvatelům okolních vsí sloužila již dávno, nejen jako osvěžení při polních pracích. Celé tamní lokalitě se říkalo U kyselky. V roce 1925 byl pramen zachycen do hlubšího dřevěného pažení. V padesátých letech zde ale vzniklo vojenské taktické cvičiště a civilistům sem byl vstup zakázán. Kyselka byla dlouhá léta považována za zaniklou. Po zrušení zákazu vstupu byla opravdu jen těžko k nalezení. Místo bylo zatopeno, ze vzniklé tůně vystupoval jen velký kámen. Na jaře roku 2005 byl pramen vybrán a vyčištěn. V roce 2009 kompletně vyčištěn a opatřen stříškou a lavičkou. Kyselka obsahuje více jak 1 690 mg CO2/l. A je fakt skvostná.
Od Svatovítského pramene necelé dva kilometry na sever se nacházejí v katastru obce Drmoul, kousek od Malé Hleďsebe, další tři ze stovek perel zdejší krajiny. Pár set metrů od sebe zde vyvěrá Štolní kyselka, Potoční kyselka a Panská kyselka. Kyselka pod Panským vrchem, ve starších německých mapách a textech označována jako kyselka u Malé Hleďsebe. Tato minerálka vyvěrá v prastarém dutém kmenu o průměru i hloubce okolo 80 cm. Pramen je překrásný, vypadá jak z pohádky o Křemílkovi a Vochomůrkovi a chaloupce z kapradí. Řadí se mezi tzv. hydrogenuhličitano-chloridové hořečnaté železité kyselky. Obsahuje více jak 1 690 mg CO2/l. Během úprav pramene byl nalezen střepový materiál pocházející ze 14. - 15. století, tedy z počátků vzniku obce Drmoulu a dokládající skoro nepřerušené využívání a zájem o tuto vodu až do současnosti. Dnes se tento nálezový materiál nachází v mariánskolázeňském muzeu. Místo je to kouzelné, sem chodí nejen skřítkové pít. O 300 metrů výše proti proudu potoka se nalézá další jedinečný pramen, Potoční kyselka. Je jiná než ta první, i samotné místo má jiné kouzlo. Uvidíte. O dalších 100 m výše se pak nachází ta třetí, nesoucí dnes název Štolní. K té se váže místní pověra. Když si v něm vesnické děvče o Velikonocích omylo tváře, zůstávalo dlouho hezké. V minulosti docházelo i k přenášení názvů těchto tří kyselek, až k dnešnímu ustálení jejich názvosloví.
A na závěr dnešního putování po Tepelské vrchovině a Slavkovském lese se vydejme ještě na druhou stranu od Mariánských Lázní. Asi 9 km na jihovýchod od města u Chodové Plané v hlubokém údolí, kterým protéká Kosový (Kosí) potok se nalézá další perla, pramen Čiperka (508 m. n. m.). Ve skutečnosti tu v korytě prastarého náhonu vyvěrá celá řada pramenů. Zachycené jsou tři. Kromě Čiperky ještě kolega Čipera a malý Čiperáček. Ty první dvě kyselky jsou jímány ve kmeni stromu, ta třetí vyvěrá volně a nenápadně. Místo využívají nejen místní, ale i cykloturisté a turisté. Dříve zde stával i apartní lázeňský přístřešek. Jedná se o slabě mineralizovanou vodu, charakterizovanou jako vápeno-hořečnatě železitou studenou kyselku. Nedaleko od pramene pod Lazurovým vrchem na severním svahu se nachází bývalé vápencové lomy. To napovídá o dalším a jiném složení těchto zdejších pramenů.
Stačí jen přijet. Klidné dny.
Petr a Vlaďka
|
