Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.
Kostel sv. Václava v Libouni

Kostelík v obci Libouň, dnes součásti Zvěstova poblíž Blaníku, je skutečně starodávná stavba. Původní rotunda pochází už z románské doby, a zdá se, že už tehdy byla kamenná stavba postavena na starších základech, snad na místě svatyně jakéhosi předkřesťanského kultu. Pověst traduje, že kostel vysvětil už sv. Adalbert, tedy Vojtěch. Historické dokumenty hovoří o době založení „až" ve století čtrnáctém. To ale není nic divného, protože starších písemných podkladů je naprosté minimum. V každém případě je původní rotunda starodávná stavba, doplněná později o několik přístaveb. Také původní neohozené kvádříkové zdivo, tak typické pro rotundy, bylo ohozeno, což zakrylo i případné opravy, pozdější dodělávky, kamenný sokl stavby, zazděná původní okna, někdejší vchod do krypty pod kostelem a podobně. Krypta je pouze hypotetická, archeologický průzkum zde dosud nebyl proveden, měla by se nacházet pod lodí a mělo se do ní vstupovat z vnějšku kostela ze strany pod apsidou. Podle esoterních odhadů je místo v kryptě silovým bodem, který lze dnes nacítit uprostřed lodi kostelíku. Významné energetické místo, které dnes kostel tvoří, snad svědčí i o jeho poloze na původním energetickém místě prastaré svatyně. Nezapomínejme, že jsme na dohled od Velkého i Malého Blaníku, které jistě za posvátné považovali nejen Keltové, ale i jejich předchůdci. Pokud si odmyslíme okolostojící budovy, které dnes částečně zakrývají pohled na východní obzor, je místo výbornou pozorovatelnou blízkého hřebene obou Blaníků, nad kterým vychází Slunce po celou dobu roku.

O esoterních energiích ukrytých v základech stavby svědčí i její astronomická orientace, tedy to, že podélná osa kostelíku směřuje k místu, kde vychází slunce v den nějakého významného svátku. V daný den pak první paprsky vycházejícího Slunce svítily okénkem apsidy zezadu přímo na oltář a kněze. Světelné divadlo bylo jistě působivé, ale původní smysl těchto orientovaných staveb byl datační. Zasvěcení druidi byli schopni přesně určit příslušný den svátku a sladit tak data lidského konání (lov, svátky, obřady i agrární termíny v zemědělství) v široké komunitě do jednoty. Lidé se tak utvrzovali ve spojenectví ve víře i v hmotném životě. Rozšiřovaly se spojenecké příbuzenské, náboženské i jazykově blízké komunity, širší než pouhý kmen, které nepochybně vytvářely základ státních uskupení. Společný nehmotný duch, víra a ideje nepochybně tvořily a tvoří základ toho, že se lidé navzájem spojují či alespoň tolerují i v hmotné existenci.

Astronomickou orientaci můžeme sledovat zejména u nejstarších rotund středočeského prostoru, spojovaného s počátky Přemyslovců. Ať už jde o rotundy na Budči, Levém Hradci, Vrapicích, Lukově i v Praze, nejstarší rotundy byly astronomicky orientovány v tzv. „pohanské" orientaci na vstup Slunce do souhvězdí Býka (cca 70°). Stejnou orientaci ale mají i dochované základy ariánského kostelíku u Kněžívky z doby stěhování národů, a nalezneme jí i u některých keltských nemethonů. Zdá se, že čím starší je stavba, tím více byl u ní sledován a zdůrazňován její vztah k některým kalendářním bodům a tedy i poloze východu Slunce v daný den, ať už to byly slunovraty, rovnodennosti, keltské svátky, nebo významné astrologické směry. Ranně křesťanské stavby tak pouze následovaly prastaré pohanské kulty původních zemědělských kultur. To platí zejména pro středočeský prostor, kde pravděpodobně přežívaly zbytky původních (i keltských) kmenů z doby římské. Zdá se, že kontinuita a úcta ke starým vírám byla záměrně udržována bez ohledu na momentální náboženství. Víra spojená s kalendářem a Sluncem byla od počátku věků (a je dodnes) spojená s duchem, přicházejícím z Nebe a ze Slunce. Řád a pravidelnost slunečních cyklů byla vnímána jako božská dokonalost, dávající jistoty i život. Ranně křesťanské kostely tak nebyly pouze místem duchovním, odtrženým od hmoty Země, ale vždy se pro ně hledala taková místa a poloha, která propojovala nebeská znamení s krajinou v okolí. Lidé v tom hledali a nacházeli harmonii světa ducha a hmoty. Stavba duchovního svatostánku primárně podléhala geomantickým pravidlům a řádu krajiny a nebes a vše profánní se tomu muselo následně přizpůsobit. I proto stojí řada zejména těch nejstarších kostelů na významných energetických místech. Pokud kolem vzniklo město, vytvořilo svá náměstí a ulice až následně kolem takových silových míst.

Určení astronomické orientace libouňské rotundy je trochu komplikovanější. Přestože popisy stavby hovoří o poloze apsidy na východní straně a věže na západní, není tomu tak. Dnešní vzhled je výsledkem řady proměn a úprav, které komplikují pohled na původní klasickou rotundu složenou z lodě a apsidy. Navíc loď i oblouk apsidy má jen přibližný kruhový půdorys a tak je určení podélné osy poměrně komplikované. Naštěstí máme dnes k dispozici poměrně přesné katastrální mapy, (viz obr.1, původní loď i apsida jsou zvýrazněny oranžově, osa pak červeně), podélnou osu původních částí stavby pak můžeme určit přibližně 58° (měřeno od severu). Tento azimut zdánlivě neodpovídá žádnému významnému datu kalendáře. To ale platí pouze do okamžiku, než zavedeme korekci na výšku obzoru. Ten je v tomto směru poměrně vysoko, jde o úbočí Velkého Blaníku. Výpočtem zjistíme, že podélná osa původní rotundy směřuje poměrně přesně k bodu, kde vychází slunce při letním Slunovratu. To jistě nebude náhoda.

Pozorování Slunce z polohy u kostelíku v Libouni bylo zajímavé i v jiných datech. Tak například v době rovnodennosti vychází Slunce v sedle mezi Malým a Velkým Blaníkem, nad vrcholem Velkého Blaníku pak v období vstupu Slunce do znamení Býka. Už jsme si řekli, že pro původní neolitické kultury byl tento den považován za začátek jejich zemědělského roku a byl velmi významný. Navíc vrchol i úbočí Velkého Blaníku je natolik blízko, že je vidět snad za každého počasí, vrchol tak mohl sloužit i jako tzv. kalendářní vizír k početnímu určení právě dne letního Slunovratu. (vysvětlení - viz práce Zdeňka Ministra a předchozí díly o archeoastronomii, např. zde a zde ).
 
Jiří Škaloud
 
Libouň
Určení osy je obtížné
Interiéry stísněné
Středověké fresky
Sv. Václav
A zvony zní
V katastru nemovitostí
Východ Slunce při rovnodennosti
Pohled k Velkému Blaníku
Pohled k obzoru v den LS
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart