Ne z knih, ale z pramenů, kamenů a stromů se učte.
Rákosová řeka (2.část) ,                                                           (předchozí část zde.)
 
Nejdelší ponorná řeka v Česku

Loučná je zvláštní řeka. Její údolí je nad Litomyšlí povětšinu roku naprosto suché. Silnice křižuje nebo doprovází dobře znatelné koryto, mosty jsou poctivé, navigace zdánlivě předimenzované. Voda se v korytě objevuje jen místy v podobě zarůstajících tůní, místy je koryto úplně zakryté rákosím, jinde se objevují naprosto suché úseky s kameny. Od teoretického pramene kdesi nad Ostrým kamenem je to do Litomyšle skoro dvacet kilometrů toku. Ale voda se v dobře znatelném travnatém příkopu koryta objevuje skutečně jen na několika místech, aby po pár desítkách metrů znovu zmizela kdesi pod zemí a koryto bylo zase suché. A to přesto, že z boků údolí do řeky vyvěrá řada silných pramenů. Na stužce potoka je navlečena řada korálků rybníčků a nádrží, ale souvislý tok mezi nimi není. Návesní rybník v Ostrém kameni je dokonce tzv. estavela, což je bezodtokový rybník, který se naplní vodou pouze ve chvíli, kdy je podzemní systém
vodou dostatečně zasycen. Při poklesu vodního stavu se voda opět ztratí pod zem. Dá se tak říci, že Loučná je v tomto úseku nejdelší ponornou řekou u nás, i když není ani zdaleka tak zajímavá a známá jako třeba Punkva. Pouze při jarním tání, nebo po dlouhých deštích se podzemní koryto zahltí a voda se objeví i na povrchu. Údolí Trstenice je tedy dokonale odvodňováno průlinčitým podkladem, povrch je pevný a kamenitý a po valnou část roku víceméně suchý. Proto tedy zemská stezka v údolí Loučné/Trstenice (viz. předchozí díl) neměla problém s vodou a mohla využít mělké a plynule stoupající údolí bez velkých meandrů k pohodlné cestě směrem k Moravě. Řada pramenů poskytla dostatek pitné vody pro zvířata i lidi. Navíc cesta vedoucí pralesním údolím mohla být i přes občasnou vodní nástrahu zvolena záměrně i z hlediska případné obrany. Stezka zřejmě mohla být zatarasena ve vhodných místech zátarasy ze stromů a hlídána z bočních svahů údolí vojsky. Útočit z kopce bylo v době luků a chladných zbraní podstatnou výhodou. Takovou situaci známe z popisů Kosmy a dalších kronikářů z jiného místa - na zemské stezce z Bavor do Čech u Domažlic se tímto způsobem odehrála i bitva u Brůdku v roce 1040, kdy vojska knížete Břetislava I. zastavila a odrazila v hraničním hvozdu trestnou výpravu německého krále Jindřicha III.

Prameny v údolí Loučné
Ještě než opustíme povodí říčky Loučné, podívejme se na několik zajímavých pramenů v jejím okolí, které přímo souvisí s jejím skrytým podzemním tokem. Vzhledem k ponornému charakteru má Loučná celou řadu „počátečních pramenů", které se objevují a posouvají korytem nahoru a dolů podle momentálního stavu spodních vod. Navíc voda po vrstvách průlinčité opuky prosakuje do široka, a na povrch se vrací i četnými velmi vydatnými bočními prameny. Navštívíme tři místa, na všech vyvěrá tvrdá, silně vápenatá voda. Asi nejsilnější a po proudu asi poslední vývěry vody už pod Litomyšlí jsou pramenné tůně mezi vesnicemi Hrušová a Pekla. Kolem toho nejsilnějšího pramene označeného jako Pekla 2 vede i cyklostezka, takže je snadno k nalezení. Loučná je tady u Hrušové už poměrně velkou říčkou s dostatkem vody, přesto k ní prameny přidávají další nezanedbatelné množství. Pramen Pekla 2 je vybaven i měrným přelivem a průtok je sledován ČHMÚ. Okamžitý průtok dosahuje desítky litrů za vteřinu, a není divu, že kus pod pramenem je i vodojem. Zajímavější než upravený přeliv je samotná přírodní pramenná tůň nad ním. Rákosím obklopená tůň je až překvapivě čistá, dno nezabahněné, písčité a kamenité. Je to pochopitelné, vzhledem k průtoku nemá bláto šanci ani vzniknout, natož se usadit. Napít se z takové tůně je jistě zajímavý zážitek, ke kterému se jinde těžko odhodláme. Posuneme-li se proti proudu Loučné od Hrušové k Litomyšli, najdeme na hranici města osadu Nedošín. Vedle se nachází přírodní památka Nedošínský háj, což je dubohabrový a částečně i lužní les s výskytem chráněných rostlin. V 19. století byl les upraven coby romantický lesopark. Je zde několik dalších silných pramenů. Nejsilnějším je pramen sv. Antonína u zajímavé kamenné kaple. I u tohoto pramene je průtok úctyhodný. Kousek dál, u takzvaného Sklepního pramene, bývaly kdysi i vodoléčebné lázně. Asi nejcharakterističtější ze zdejších pramenů jsou Trstěnické prameny. Cestou proti proudu Loučné projedeme Litomyšlí, u Benátek mineme zmíněné pozůstatky hradiště Hrutov, a už se vnoříme do „zemské brány" u Trstenic. Tam najdeme třetí prameniště se silným vývěrem vody. V tomto úseku už je Loučná výše popsanou ponornou řekou a prameny z boku údolí jí nenaplní. Místo prameniště není nijak označeno, a schovává se za domy a pozemky s ploty. Je třeba se podívat do mapy. Voda z několika vývěrů je zachycována do rybníčku, takže značný průtok není tak markantní jako u předchozích míst. Nicméně prameny stačí napájet malý potok, který se po nějaké době připojuje k řece, aby se po dalších desítkách metrů zase schoval pod zem.
Trstěnice a Loučná určitě nepatří k hlavním turistickým cílům. Přesto může být návštěva zdejších nenápadných cílů v zasněném údolí plném historie zajímavá. Krajina může být fádní jen v našich představách a myšlenkách. Cesty krajinou, kterými prochází naše duše, nejsou závislé na čase. A proto i dnes můžeme putovat Trstenickou stezkou stejně jako naši dávní předci.

Jiří Škaloud

Suché koryto Loučné
Vyvěračka Pekla 2
Krásné údolí Loučné
Pramenné jezírko Pekla2
S překvapivě čistou a pitnou vodou
A obrovským průtokem
Pramen sv. Antonína v Nedošínském háji
Pramen sv. Antonína v Nedošínském háji
Další z pramenů v Nedošínském háji
Jeden z Trstěnických pramenů
Napájí rybníček a silný potok
S čistou vodou plnou vápníku
designed by Panavis & Panadela | contents ©2024 Putující | powered by Online Shop Panavis v2.8 & Quick.Cart